Zdravím naší fakultu z francouzského Tours. Jsem student katedry materiálů a rozhodl jsem se čtvrtý ročník studia strávit ve francouzském Blois nedaleko Paříže. Všechno začalo nevinně, pravděpodobně u piva někde na Strahově, a najednou jsem byl ve Francii.

Château de France
Château de France

Mé znalosti francouzštiny nebyly po dvou a půl letech studia zrovna na vysoké úrovni, ale toho jsem se nezalekl. Zpočátku jsem na přednáškách téměř nerozuměl, ale přibližně po dvou měsících už jsem věděl o čem je řeč a byl schopen sledovat. Naštěstí jsem měl možnost dopředu kontaktovat své budoucí spolužáky. Díky tomu jsem měl hned první kamarády, kteří mi se vším ochotně radili, a tak jsem po příjezdu neměl žádné větší problémy s papírováním apod., kterého tu jinak mají až nad hlavu.

Přestože jsem byl jediný Erasmus student a jediný Čech široko daleko, ničemu to nevadilo. Škola byla plná zahraničních studentů, kteří ale nebyli z Evropy. Šlo o studenty především z Kolumbie, Brazílie, Číny a Vietnamu. Brzy jsem se začlenil především mezi Brazilce a Kolumbijce a o kamarády nebyla nouze. Neopomněl jsem ani Francouze, a to především díky basketu. Podařilo se mi kontaktovat místní klub, který hraje na profesionální úrovni, a dostal jsem se do záložního týmu na regionální úrovni. Příležitostí mluvit francouzsky bylo tedy dostatek a má francouzština se mohla naplno rozvíjet.

Společná momentka
Společná momentka

Pokud jde o školu, tak to byla trošku změna. První novinka – všechny přednášky a cvičení povinně. Trochu mě to zarazilo, a když mě pan ředitel vyhodil z přednášky za to, že jsem přišel o pět minut později, tak jsem si připadal skoro jako na gymplu. Velkou hlavu jsem si z absencí nedělal a ani se nic nestalo, jen jednou jsem šel za trest počítat k tabuli (obyčejně počítá jen profesor). Další novinkou byl nestálý rozvrh, který se každý týden měnil. Výsledkem byly nabité a relativně volné týdny, což se občas hodilo. Největším překvapením byl asi průběh zkoušek. Pouze několik dní na přípravu, a poté všechny zkoušky (např. v zimním semestru 8) rychle za sebou (až 3 zkoušky denně). Zní to trochu neuvěřitelně, ale množství látky a náročnost zkoušek je úplně jinde, takže pro jaderňáka nic nezvládnutelného.

Co se týče zaměření školy, tak je orientováno více prakticky než naše fakulta, dalo by se možná přirovnat k Fakultě strojní. V souladu s volbou své katedry jsem tuto změnu přivítal a očekával jsem dobrou a cennou zkušenost do budoucna. Tento cíl pomohla splnit i čtyřměsíční pracovní stáž, na které v současné době jsem a díky které jsem se přestěhoval do Tours. Zařídit si stáž je čistě studentská povinnost, což znamená posílání desítek životopisů a motivačních dopisů. Ukázalo se, že v současné době není ani pro Francouze lehké najít si stáž, nakonec jsem ale s pomocí jednoho z profesorů uspěl. Samotná stáž pro mě znamená první reálnou pracovní zkušenost, která se mi bude v budoucnu určitě hodit.

Studentský život taky nepřicházel zkrátka. Studentská unie pořádá dvě školní party za semestr. Během větší z nich se celá škola promění v obrovský klub pro necelou tisícovku lidí a stojí to za to. Pití v barech a hospodách je pro studenty neúnosně drahé, a proto byly jinak na programu pravidelné večírky v kolumbijském nebo brazilském stylu. K tomu občas nějaká akce s kamarády z basketu a o zábavu jsem měl postaráno. Ve škole je i sportovní unie, která umožňuje provozovat celou řadu sportů, včetně ve Francii populárního rugby. Sám jsem překvapivě hrál basketbal a dali jsme dohromady celkem slušný tým.

Na závěr bych uvedl jen jednu negativní věc, o které si myslím, že za to stojí, a to povědomí Francouzů o České republice. Po dvaceti letech běžně i mladí používají název Československo. Většinou ale pořádně neví, kde ČR leží, ale s jistotou každý tvrdí ve východní Evropě. Především ale nikdo neví, že Češi pijí nejvíce piva na světě!


Napsat komentář

XHTML: You can use these tags: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>