Ve čtvrtek 25.4. jsem zavítal na návštěvu do Státního úřadu pro jadernou bezpečnost, kde jsem se sešel s jeho ředitelkou a nejznámější absolventkou jaderky – paní Danou Drábovou.

Ing. Dana Drábová, Ph.D.
Ing. Dana Drábová, Ph.D.

Kde jste vyrůstala a studovala?

Moje rodina žije několik generací v malé obci, která se jmenuje Pyšely a je asi 40 km jižním směrem od Prahy, takže já mám do Prahy blízko, ale jsem vesničan a čím dál častěji o sobě říkám, že jsem sedlák, protože se snažím mít zdravý selský rozum.

Pyšely mají vlastní základní školu, kde začalo to, co dělám do dnes – my jsme měli skvělého, ale opravdu skvělého učitele matematiky. Ten nás dokázal doslova zblbnout k matice. Říkal, že když má student na něco buňky, tak k tomu musí taky odvést práci. Ta děcka, která měla buňky na matematiku nebo fyziku trénoval třeba tím, že dostávali 50 příkladů za domácí úkol, což nám připadalo hrozné a kdykoliv jsme měli příležitost, tak jsme utekli ven do přírody. Což už dnes taky není úplně obvyklá záležitost. Když to ale posuzuju zpětně, tak se to všechno velice zhodnotilo. Na gymnázium jsem chodila do Říčan. Ten gympl byl trochu zvláštní a opět to byla velice formující záležitost. Chodila jsem tam v letech normalizačních a ten gympl se vyznačoval tím, že tam učili i lidé, kteří by v Praze učit nemohli, takže jsme se setkali s velkou řadou osobností.

Co se týká matematiky a fyziky, tak jsme měli velmi dobré podmínky. Když to někoho zajímalo, tak se mu dostalo podpory ze strany kantorů. Navíc jsem na gymplu dostala velmi dobré základy angličtiny, což bylo v té době velice neobvyklé. Po gymnáziu následovala samozřejmě moje alma mater – jaderka.

Jak jste se dostala na Jaderku? Bylo tam rozhodování mezi FJFI a MFF?

Když jsem vybírala VŠ, tak jsem hledala něco přírodovědného nebo technického. Spíše ale technického. Z toho přirozeně vycházelo ČVUT, ale bylo tam zaroveň jedno zásadní omezení – já mám celkem dobrou prostorovou představivost, ale dostat při deskriptivní geometrii věci z hlavy na papír mi dělalo velké, ale opravdu velké potíže, takže jedno z kritérii výběru byl obor, kde se tohle nevyskytuje. My jsme teda technické kreslení na jaderce taky měli, ale naštěstí jenom jako semestrálku ze zápočtem a to se ještě dalo. Nepamatuji se, kdo dělal rys pro ten zápočet, ale tiše předpokládám, že já jsem to nebyla.

Z těchto kriterií tedy nakonec vzešly jaderné obory. Ten rok se ale na MFF jaderná fyzika neotvírala. Oni ji v té době otvírali ob rok. Ještě jsem si pohrávala s jednou variantou a to bylo to, co se by dnes nazvalo IT. Tehdy se tomu říkalo automatické systémy řízení. V těch letech byla v tomto oboru velice dobrá VŠE, ale tam bylo poměrně těžké se dostat i když by na to třeba student měl. Chtělo to prostě i jiné předpoklady. Ne že bych byla z rodiny, která by byla nějak perzekuovaná, ale ani jsem neměla možnost vybrat si opravdu prestižní obor. Z toho všeho vzešla nakonec Jaderka a do dneška jsem tomu ráda.

Jak vzpomínáte na studium?

Jak získávám větší odstup, tak lépe a lépe. My jsme si zažili hodně práce, ale taky mnoho krásných chvil nejenom ve škole, ale i po škole. Znáte to – studenti, pivo, hospoda, tah Prahou. Tohle všechno k tomu patří a my jsme byli velice malý ročník – nás v tom roce 1980 nastoupilo asi 110 a skončilo asi 55. Tehdy byly, na rozdíl od dneška, velice přísné příjmačky. Neberte ty čísla uplně stoprocentně, ale když jsme měli ročníkový sraz po 25 letech, tak jsme se sešli skoro všichni a bylo nás kolem 50. Já na studia vzpomínám velice ráda a s přibývajícími zkušenostmi čím dál radši, protože jaderná fakulta byla docela malá, takže vytvářela komornější prostředí a osobní přístup, což jsou věci, které na velkých školách nemájí šanci. Navíc se na Jaderce poměrně málo projevovaly doprovodné jevy tehdejší doby a toho jsme si my velice vážili. I z tohoto pohledu to byla a stále je velice svobomyslná škola.

Jaké byli Vaše oblíbené předměty a vyučijící?

My máme legendy. A s odstupem času se z legend stali oblíbení vyučující. Náš ročník byl poslední, který měl v prváku na matematickou analýzu pana profesora Apfelbecka. Na algebru jsme měli pana asistenta Pytlíčka. Fyziku nás v prváku učil tehdejší děkan Štoll. Štollovu fyziku jsem měla, na rozdíl od analýzy, velice ráda. Matika mě totiž tehdy stála tolik práce a úsilí, že jsem jí skoro mít ráda přestala. Když se na to ale dívám zpětně, tak si říkám, že nevím, co by z nás bylo, kdyby nás tak nedřeli.

Jak vzpomínáte na různé školní akce? Máte nějakou zábavnou historku, o kterou by jste se chtěla podělit se čtenáři?

To bude těžké, protože za ty léta se všechny akce a historky slily do jedné krásné mozaiky. Například jsme jednou šli noční Prahou a potkali jsme skupinu vojáků z hradní stráže, kteří se vraceli z hospody, kde slavili konec vojenské služby. Zpívali si různé přisprostlé popěvky a my jsme nezaváhali a hned jsme se k nim připojili. Dále jsme měli samozřejmě Bažantrikulaci. Tu naší už si moc nepamatuju, ale vím, že jsme každý dostali medaili, kterou mám doma pořád pověšenou.

Věnujete se v současné době pedagogické činnosti?

Jistě. Na jaderné fakultě učím na dozimetrii radiační ochranu a samozřejmě i zkouším.

Myslíte si, že se studenti změnili od dob Vašeho studia?

Každá doba je jiná a stejně tak se mění i studenti. Naše generace neměla například takový přístup k informacím. Současní studenti mají internet, mobilní telefony a mnoho dalších zdrojů, takže naopak jsou někdy přehlceni informacemi a zapomínají na zdravý rozum. Nelze hodnotit, která možnost je lepší.

Během mé pedagogické kariéry se, podle mého názoru, studenti změnili k lepšímu. Dříve si zapisovali můj předmět hlavně kvůli kreditům. Já totiž u zkoušek moc nevyhazuju. Přijde mi to trapné. Pro mě i pro studenta. V současnosti už to studenti tolik nedělají a mnohem víc se snaží pochopit a poznat probíranou látku. Samozřejmě to nelze brát zcela obecně, ale přijde mi, že v tomto probíhá u studentů pozitivní vývoj.

Jaký si myslíte, že má současná generace názor na matematiku?

Matematika je velice důležitá, protože pomáhá pochopit, jak věci fungují a vytváří analyticko-syntetické myšlení. Pokud se vám tedy chce jí studovat. Myslím si, že to dokáže každý, pokud si k ní vytvoří pozitivní vztah. Bohužel současná generace je vedena spíše opačným směrem. V dnešní době mají celebrity, které jsou vzorem pro mladé lidi, ošklivý zvyk matematiku démonizovat. To že někdo na střední nebyl, ale opravdu nebyl s matematikou kamarád je jeho problém. No tak nebyl. Koho to ale zajímá!? Je to jejich problém a nemusí kvůli tomu kazit celou generaci.

Přemýšlela jste někdy nad jinou kariérou?

Měla jsem velice blízko k takovému rozhodnutí. Po promoci jsem nastoupila do Centra hygieny záření a vřele mě to tam nebavilo. Kdyby po asi 8 měsících, co jsem tam pracovala, nedošlo k černobylské havárii, tak bych asi odešla. Asi bych zůstala v oboru, ale kam by se ubírala moje kariéra to netuším.

Co se dělo po černobylské havárii?

No byla to akce. Nemuseli jsme už sedět v laboratoři. Nebo takto – seděli jsme pořád desítky hodin v laboratoři, ale mělo to akční průběh. Bylo to zajímavé a měli jsme štěstí, že nám tehdy dávali docela hodně prostoru k experimentům, které by jinak nešlo udělat. Toto období mi ukázalo, že to co dělám má smysl a proto jsem si rozmyslela odchod. Zároveň jsem získala obrovské množství zkušeností, které se mi potom mnohokrát během kariéry hodily.

Jaká je v současnosti náplň Vaší práce?
Dalo by se říct, že napůl jsem státní úředník, protože SÚJB dohlíží na to, abychom v ČR měli takovou právní základnu, která zaručí, že lidé, kteří používají jaderné technologie, museli chovat tak, aby rizika byla minimální. Vytváříme právní rámec, který následně zákonodárci schvalují. A pak samozřejmě provádíme hodnocení a kontrolu dodržování této legislativy. Z poloviny je to tedy inženýrská praxe a z poloviny je to úředničina.

Jaký je Váš typický den v práci?

Já jsem tady vydržela tak dlouho právě proto, protože typický den nedokážu popsat. Každý den je trochu jiný. V zásadě se asi z poloviny jedná o směs papírování, personalistiky a komunikace s veřejností. Na většinu těch věcí mám lidi, ale nakonec je to všechno moje zodpovědnost. Je to hodně byrokracie – vyřizuju finance, správu majetku, výběrová řízení a mnoho dalších věcí. To nemám ráda, ale patří to k práci. Na druhou stranu je tu práce v terénu – trávím hodně času na elektrárnách a jiných pracovištích se zdroji. Taky hodně cestuji po světe – někdy je toho tolik, že bych si nejradši vzala 14 dni dovolenou a schovala se někde na Sázavě v lese.

Doporučila by jste nějakou destinaci, která stojí za to vidět?

Měla jsem štěstí a navštívila jsem mnoho zajímavých zemí. Většinou to byly služební cesty, takže jsem neměla moc času na poznávání, ale několik míst můžu doporučit. Například jsem se s mísí Mezinárodní atomové agentury dostala, v době kdy to bylo ještě poměrně bezpečné, do Pakistánu. A to byl velký zážitek. Kdyby tam byla situace jiná, než je teď, tak bych tu zemi všem doporučila. Podívala také například na Three Mile Island, kde proběhla v roce 1979 jaderná havárie. To byl také velice zajímavý výlet. Nebo jsem byla na misi v Jordánsku, kde jsme kontrolovali zdravotnícká zařízení. Zjistila jsem, ze to je bezpečná země a taky jí doporučuju.

Jak probíhá typická mezinárodní mise?

Každá mise má jedno nebo více témat, na které se zaměří. Partner v dané zemi – obvykle provozovatel zařízení nebo nějaké ministerstvo – připraví podklady, které si tým předem prostuduje a připraví si otázky. Na místě probíhají diskuze a nakonec vydá nějaké stanovisko, které se obvykle týká dodržování mezinárodních standardů, případně doporučuje navštívené zemi, jaké udělat změny na základě mezinárodních zkušeností.

Vaše pozice je poměrně exponovaná – jak zvládáte pozornost veřejnosti a médií?

Tohle je odvrácená tvář mojí práce. Hodně jsem se toho už naučila, ale extrovert nebo mediální šouman nejsem. Na druhou stranu, když jsem akceptovala, že budu mít tuhle pozici, tak jsem převzala i povinnost komunikovat s veřejností, protože každá instituce by měla být reprezentována šéfem. Tento úřad nemá tiskového mlučího. Obvzlášť, když jde do tuhého i když třeba jenom mediálně, tak je potřeba aby úřad zastupoval někdo z vedení.

Jak přistupují Češi k jaderné problematice?

Já mám zkušenost, že velice pragmaticky. Nejsou z toho nadšení, ale rozumně si zhodnotili, jaké máme možnosti v energetice a jádro akceptovali. Toto svým způsobem obdivuji, protože Češi si dokázali při hodnocení různých technologií zachovat zdravý rozum, což není v Evropě zas tak obvyklé. Uplně jiný pohled mají na lekařské užití jaderných technologií – tam není odpor skoro žádný.

Jak se liší názory na jádro jinde v Evropě?

Co se týče medicínských aplikací, tak tam je to skoro stejné. U energetiky je to velice rozdílné. V Čechách schvaluje jaderné elektrárny přibližně 65% populace. V Německu je to zcela opačně – 65% je tam proti jádru. Proto si osobně myslím, že nedávné odstavení německých jaderných elektráren a plán na jejich kompletní zrušení je hlavně předvolební tah. Paní Merkelová, kterou jinak velice respektuji, využila fukushimské havárie, aby si nahrála plusové body u voličů.

Jak vidíte budoucnost jáderné energetiky v ČR?

Na programu je v nejbližší budoucnosti hlavně rozšiření Temelína a pak případně přidání 5. bloku v Dukovanech. Existují i plány na stavbu rychlého jaderného reaktoru v Dukovanech. Ze stavbou dalších JE moc nepočítám. Nějaké dobré lokality jsou známe, ale ty nejlepší jsou již obsazeny současnými elektrárnami.

Co si myslíte o současném a budoucím využití obnovitelných zdrojů?

Mrzí mě, že tyto zdroje mají v současné době tak špatnou pověst, která vznikla kvůli skandálům s dotacemi. Podle mého názoru mají například solární elektrárny velmi dobré využití při zajištění větší energetické bezpečnosti domů (včetně toho, že když vyrábějí elektřinu, pro kterou momentáleně není využití, dá se akumulovat do ohřevu vody pro vytápění.). Bohužel ve velkém měřítku se zatím nedají moc rozumně použít, protože nám chybí možnosti, jak generovanou elektřinu uskladnit.

Vyptávají se Vás kamarádi na jadernou tématiku?

Ale jistě, pořad. Vždycky, když si jdu u nás v Pyšelích v pátek sednout na jedno, tak tam s místními rozvíjíme různé diskuze. Jaderná komunita je pořád dost malá a tím pádem má tendenci uvažovat ve stereotypech, proto jsou takové diskuze velice důležité – dávají mi možnost zjistit, co si lidé skutečně myslí.

Jaké máte koníčky? Jak trávíte volný čas?

Nejraději asi chodím po horách a pozoruju krajinu. Když se člověk pořádně dívá, tak objeví krásné věci. Velice ráda čtu. Můj ideální večer je sednout si s dobrou knihou, nalít si sklenici vína a poslouchat Edit Piaf

Máte nějakou radu pro studenty?

Nebojte se používat zdravý rozum. Při dnešním přesycení informacemi je důležité umět si vybrat to podstatné. Kriticky hodnoťte vše, co se dozvíte. Buďte poctiví a nenechte se ovlivnit předsudky.

Děkuji za rozhovor.


Napsat komentář

XHTML: You can use these tags: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>