budapest1Milí lide spolujaderný (zejména pak vy, kteří jste zdárně přeplavali, propluli nebo se prostě již řádně přitopení jinak přesunuli do druhého ročníku), budu vám vyprávět jednu pohádku, ona to vlastně ani není pohádka, je to spíše taková pohádečka.

Před spočetně mnoha lety v hlubokém minimu kvadratické funkce
žilo, bylo jedno malé epsilon. A tohle epsilon bylo tak šíleně izolované, že se jednoho dne rozhodlo vydat po limitní cestě do nekonečna, aby si našlo kamaráda malou del… Cože? Že TUHLE pohádku už znáte? Cože, že TUHLETU pohádku vám vykládá každý druhý docent a ve studovně si ji místo přednášky číst nebudete.

No dobrá, tak jinou…

Před rokem žili, byli, chodili na jaderku skvělí studenti. Cože? Že VY jste ti nejchytřejší, nejkrásnější a nejpilnější a nenecháte se tu tak přízemně urážet? Jen chvilku strpení, TAHLE by vás přeci jen mohla zajímat…

Před rokem žili, byli, chodili na jaderku skvělí studenti. A tihle studenti se přes školní tamtamy (sofistikovaný vynález afrických domorodých kmenů, v Českých zemích jsme místo toho již v dávných dobách prakticky ověřily skvělé vlastnosti prachobyčejné šuškandy) dozvěděli, že existuje společnost GE Foudation, která každoročně vybírá osm studentů z některých vysokých škol v rámci programu GE Scholar-Leaders program. Tamtamy v této souvislosti hovořili o dvouletém stipendiu v celkové výši 3000 euro (Schválně, kolik to asi je? Cože? Že takhle vysoká čísla jste v maticích lineární algebry za celý rok nepotkali? A koho to jako zajímá, co? Vždyť to je učivo základní školy!). Dále se mluvilo o jakémsi záhadném semináři v Budapešti spolu s dalšími šťastlivci z ostatních zapojených zemí a padaly i kusé informace o některých dalších výhodách. To vše s vynaložením celkem minimální počáteční námahy – vyplnit žádost, napsat motivační esej o tom, jak jste skvělí, a přiložit k tomu pár dalších papírů. Toť vše…

Proč ne, řekla si hrstka studentů. Esej sepsala, papíry poslala a čekala a čekala. A dočkala se. Část té hrstky pak byla pozvána na krátký pohovor a jedna dvojice z té části hrstky pak skutečně byla vybrána.

A tak jsme se my, dvě slečny z jaderky, ocitly ve vlaku směr Budapešť, směr ten záhadný seminář Leadership Development program. Přivítala nás otevřená náruč Budapešti, která má zejména v noci osobitou krásu a působivou atmosféru. Čekalo nás několik dní ve společnosti pětatřiceti přátelských spolustipendistů z Česka, Maďarska, Polska a Rumunska. Povětšinou šlo o studenty managementu, ekonomie nebo informatiky, ale sem tam jste narazili i na nějakého toho fyzika, chemika či matematika. Lidé s nejrůznějšími zájmy a aktivitami, ale často také se spoustou plánů a snů do budoucna. Lidé, které prostě nebaví vysedávat doma a bezduše hledět do zdi. Lidé, se kterými se nudit nebudete.

A co samotný program? Pro typického jaderňáka možná příliš málo exaktnosti a příliš mnoho omáčky. Nepředstavujte si žádnou analýzu, té to bylo na hony vzdálené (Cože? Že se vám to začíná líbit?). I obyčejný smrtelník si v tom ale našel to své a něco se jistě přiučil. Koneckonců, posuďte sami.

Po úvodní luxusní večeři na lodi, kde dobré jídlo notně napomáhalo překonávat bariéry, jsme se vydali na noční procházku městem. Další den se uskutečnily obvyklé seznamovací aktivity a odpoledne byla na programu společná dobrovolnická činnost – plení záhonů u místního muzea. Stmelovací a místy zábavné to bylo, zda to bylo skutečně produktivní, to je už jiná kapitola… Další den strávený v GE nabídl řadu přednášek z oblasti managementu a budování kariéry, které však bohužel až příliš často sklouzly k chvále a propagaci GE nebo k obecným, mě spíše nic neříkajícím klišé a frázím. Ale někteří řečníci byli dobří, některé myšlenky přinejmenším zajímavé a některé rady vcelku užitečné, navíc k večeru došlo i na nácvik pracovních pohovorů a konzultace našich životopisů. Jen nám bylo líto, že i když jsme měli skoro pod nosem jednu z větších výroben GE ve střední Evropě, tak jsme bohužel nic zajímavého z výroby neviděli – a to nám ráno z bezpečnostních důvodů sebrali všechny foťáky a smartphony. Hlavním přínosem dne bylo pro mě zjištění, že se opravdu nechci stát vysokým manažerem! To je koneckonců taky dobré vědět.

Následující den se uskutečnily semináře z oblasti podnikání a byznysu. Představilo se několik úspěšných autorit, kteří poutavě promluvili o svém životě a svých zkušenostech a podělili se s námi o své vize, úspěchy a neúspěchy. Jejich příběhy byly osobité, inspirující a vážně zajímavé. Mě osobně ze dne vyplynulo přesvědčení, že se opravdu nechci stát podnikatelem! Inu, i to je dobré vědět.

Poté jsme se z Budapeště přesunuli do nedalekých hor (nepředstavujte si žádné Krkonoše, je to Maďarsko, nicméně bylo to takové útulné místo v lese mezi dvěma kopci), kde jsme si měli pocvičit vzájemnou spolupráci a řešení problémů v oblíbených team-buldingových aktivitách. Atmosféra se definitivně uvolnila, a když nic jiného, zábava to rozhodně byla. Třeba když jsme večer u ohně zpívali na střídačku české, rumunské, maďarské a polské lidové písně (zkuste si někdy do angličtiny přeložit Co jste hasiči). Mimo jiné jsme se dozvěděli, že snad všichni středoevropané znají hru Mafie, nesnáší komáry a na studenou ovocnou polévku s melounem koukají jako puk. A pak? Pak jsme se rozloučili s nově nabytými kamarády a všichni se šťastně vrátili domů a užívali si prázdniny…

Každá správná matematická pohádka má mít pointu (tj. co z toho bude u zkoušky). Dobrá zpráva – tohle u zkoušky nebude! Ale zkuste za domácí úkol překonat ty roztroušené zbytky lenosti, které ve vás doktorka Balková a praktika ještě nestačily definitivně zadusit, a až budete mít v průběhu týdne absťák po protokolu či úkolu do céčka, koukněte se na www.scholarshipandmore.org nebo kontaktujte Katku Medkovou (katerinamedkova@gmail.com) či Annu Povolnou (anna.povola@gmail.com) a zkuste to.

Šance jsou opravdu vysoké (neb lid jaderný tam mají evidentně rádi, každoročně je někdo od nás vybrán) a odměna více než štědrá! Rozhodně nemusíte mít dokonalý prospěch, životopis na pět stran, být altruisté od rána do večera a anglicky mluvit jako rodným jazykem. My jsme toho zářným příkladem. A pozor, deadline lze očekávat již před Vánoci!


Napsat komentář

XHTML: You can use these tags: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>