Spojený ústav jaderných výzkumů v Dubně je mezinárodní organizací, která se zabývá jaderným výzkumem a řešením souvisejících problémů. Byla založena roku 1956 (jednou ze zakládajících zemí bylo i Československo) a nachází se asi 120 km severně od Moskvy. Ústav se skládá ze sedmi laboratoří – Laboratoře teoretické fyziky, Laboratoře fyziky vysokých energií, Laboratoře neutronové fyziky, Laboratoře jaderných problémů, Laboratoře jaderných reakcí, Laboratoře informačních technologií a Radiobiologické laboratoře. Poslední součástí je Univerzitní centrum, které zajišťuje vzdělávání ve spolupráci s příslušnými univerzitami a jazykové kurzy. V celém ústavu pracuje přes 5500 zaměstnanců, z toho 1000 vědeckých pracovníků a 2000 inženýrů a techniků.

Letní praxe organizovaná každoročně od roku 2004 má za cíl seznámit studenty magisterského a postgraduálního studia s výzkumnými zařízeními a výzkumem ve SÚJV v Dubně. Praxe se každoročně účastní více než 70 studentů z České republiky, Slovenska, Rumunska, Bulharska a Polska. Za ČVUT se letos účastnili Alžběta Bednářová, Kamila Johnová, Jana Pöperlová, Alina Pranovich, Ondřej Ticháček a moje maličkost. Česká výprava dále sestávala ze studentů Matfyzu, VUT v Brně, ZČU v Plzni a Univerzity Palackého v Olomouci.

A jak výzkumný pobyt probíhal? Bylo třeba kontaktovat doc. Štekla z Ústavu teoretické fyziky, který je kontaktní osobou pro Českou republiku, a držet se jeho pokynů. Pominu-li veselé zážitky spojené se získáváním víza na ruské ambasádě, nebylo potřeba zařizovat nic dalšího, stačilo vyplnit registrační formulář na internetových stránkách SÚJV. Celý pobyt je hrazen ze speciálního grantu a na běžnou útratu jsme od Univerzitního centra v Dubně dostali štědré kapesné.

V neděli 7. července jsme se s ostatními studenty a doc. Šteklem sešli na Ruzyňském letišti, po odbavení nasedli do letadla a vyrazili směr letiště Šeremeťjevo. Nad Moskvou se bouřilo a blýskalo, tak jsme byli nuceni přistát na jižněji položeném letišti Děmidovo, načež po třech hodinách čekání na přistávací ploše jsme přeletěli zpět na Šeremeťjevo. Na letišti nás čekal autobus, který nás zavezl přímo do hotelu v Dubně, kde jsme po celou dobu byli ubytováni.

Samotná Dubna je středně velké město asi ze 70 000 obyvateli, kterým protéká řeka Volha. Mimo výzkumného ústavu se zde nachází i společnost MKB Raduga, která se specializuje na vývoj raketových systémů (tam jsme se samozřejmě na exkurzi nedostali). Z dalších pamětihodností je třeba zmínit místní přehradu, kterou je přísně zakázáno fotografovat (zjištěno experimentálně), a druhou největší sochu Lenina na světě.

V pondělí ráno jsme poprvé vyrazili do výzkumného ústavu. Celý den byl vyplněn přednáškami, které nás seznamovaly s jednotlivými výzkumnými pracovišti a laboratořemi. Na závěr proběhlo rozřazení studentů do skupin, každou skupinu si převzal její vedoucí a odebrali jsme se na jednotlivá výzkumná pracoviště. V laboratořích jsme každý den pracovali zhruba od devíti ráno do tří hodin odpoledne, po skončení pracovní doby jsme měli volný program.

Já jsem se dostal do skupiny zabývající se transmutací vyhořelého jaderného paliva pomocí urychlovačem řízených systémů (ADTT). Na této úloze pracuje mezinárodní tým v rámci Dželepovovy Laboratoře jaderných problémů (každá laboratoř je pojmenovaná po některém významném fyzikovi, který v Dubně působil). Ve skupině jsem spolupracoval se strojaři z Plzně a elektrotechnikem z VUT Brno. Vedoucí skupiny, Ing. Lukáš Závorka, je absolvent naší fakulty a v současné době v Dubně pracuje na dizertační práci. V rámci skupiny jsme vyhodnocovali reakční rychlost štěpení, poměr produkce a štěpení plutonia a další parametry vzorku z uranu 238 vystaveného neutronovému toku, který je generován pomocí spalačního terčíku bombardovaného proudem urychlených protonů. Druhá část naší skupiny modelovala HPGe detektor v programu MCNP. A co zajímavého prováděli v laboratořích ostatní?

Jana Pöperlová a Kamila Johnová:

Pracovali jsme ve Flerovově laboratoři jaderných reakcí, konkrétně na úloze využívající rentgenovou fluorescenční analýzu. Rentgenová fluorescenční analýza spočívá v měření intenzity fluorescenčního záření emitovaného prvky, které jsou excitovány primárním rentgenovým zářením. Tato intenzita je závislá na obsahu prvku ve vzorku a také na absorpci záření matrice vzorku. Naším úkolem bylo sestrojit kalibrační křivky pro biologické vzorky, půdy a tenké vrstvy kovů a následně je využít ke stanovení obsahu thoria v jednotlivých vrstvách karbidového terčíku.

Alžběta Bednářová:

Já jsem byla v malé skupině s jedním Slovákem a jedním Bulharem a společně jsme pracovali na aktivační analýze ve Frankově laboratoři neutronové fyziky. Aktivační analýza má rozsáhlé využití ve zkoumání složení látek a to pomocí konverze stabilního nuklidu na nuklid radioaktivní. To se v Dubně provádí za pomoci unikátního rychlého pulzního reaktoru chlazeného sodíkem IBR-2. V naší úloze jsme se zaměřili na ozařování a zpracování vzorku mechu, které se využívají pro biomonitoring životního prostředí. Mechy mají pouze velmi mělké kořeny a tak absorbuji většinu látek ze vzduchu místo pudy, proto jsou vhodné k získávání informaci o ovzduší v dané oblasti.

Letní praxe v Dubně samozřejmě není spojená jen s prací v laboratoři, ale Univerzitní centrum se také snaží zorganizovat studentům výlety po okolí. První sobotu jsme jeli do kupeckého města Tveru (kromě povinného Lenina tu dokonce měli i sochu Kalinina), další víkend bylo možné podívat se do Petrohradu. Představa desetihodinové cesty autobusem však mnohé jaderňáky odradila, a tak jsme si raději udělali v menší skupině výlet do hlavního města Matičky Rusi. Ten jsme podnikli druhou volnou sobotu. Z Dubny jezdí rychlík přímo na Sovelovské nádraží v Moskvě, odkud jsme se vyzbrojeni v trafice zakoupenou mapou vydali pěšky do centra města. Rudé náměstí, Kreml, Mauzoleum, Chrám Vasila Blaženého, GUM, Alexandrovského zahrady a mnoho dalších chrámů a památek s typickými ruskými báněmi však v případě Kamily a Jany naprosto zastínila možnost vyfotit se s vlkem z legendárního seriálu „Jen počkej zajíci!“

Nejen prací živ je člověk, a tak k letní praxi v Dubně neodmyslitelně patří i společenský život. Ten je realizován především věhlasným River barem, který otevíral každý večer na břehu Volhy. Po náročném dnu plném vědeckého bádání přišlo vhod povalování se na pláži prokládané plaváním ve Volze, pozorováním obchodních a výletních lodí a hodnocením kvality nepřeberného množství značek tradičního ruského nápoje. Navíc se v blízkosti nacházelo hřiště na plážový volejbal, kde jsme místním profi volejbalistům předváděli, co ještě neviděli (něco na způsob Jaderného odpadu, akorát ve volejbale).

O kulturní vyžití se staralo i Univerzitní centrum, a tak účastníkům letní praxe na jeden večer pronajali místní diskatěku, kde jsme se družili s ostatními národnostmi. Ochutnali jsme místní pivo zvané velmi drze „české světlé“ (po rozhovoru s barmankou vyšlo najevo, že je vařeno v nedaleké Kaluze). A nebyli bychom Češi, aby Čech nevyhrál doprovodnou soutěž v exování piva na čas (tímto zdravím Jardu „The competition winner“ Vorla ze ZČU v Plzni). Bohužel se z důvodu zhoršeného počasí a nedostatku jízdních kol neuskutečnil slibovaný triatlon organizovaný Čechy a Slováky dlouhodobě pracujícími v Dubně, tak snad příští rok.

Tři týdny v Rusku uběhly velmi rychle. Poslední pátek každá skupina odprezentovala výsledky své činnosti, proběhlo slavnostní ukončení a v neděli 28. července jsme vyrazili zpět domů. Celkově hodnotím letní praxi v Dubně jako velmi vydařenou. Jedná se o skvělou příležitost jak se seznámit s výzkumem v SÚJV Dubna, se studenty z mnoha zemí bývalého RVHP a jak alespoň trochu poznat Rusko. Navíc veškeré přednášky probíhaly v angličtině, takže i pokud rusky neumíte říct ani „Zdrastvujtě“, nepředstavuje to žádný problém. I v obchodech se dá bez problémů domluvit rukama-nohama a češtinou s ruským přízvukem. Takže pokud máte příští rok tři volné týdny v červenci, určitě neváhejte a zúčastněte se Letní praxe 2014.