Máme nádherné jarní odpoledne v půli února, a přestože jsme našeho oblíbeného studentožravého tyranosaura již jednou grilovali, opět se s ním naše redakce potkává. Nakonec, děkanem se stává jen někdo a navíc jen párkrát za život. A nás samozřejmě moc zajímá, jak svou novou funkci vnímá pan profesor Ing. Igor Jex, DrSc.

profesor Ing. Igor Jex, DrSc.
profesor Ing. Igor Jex, DrSc.

Není tajemstvím, že se o post děkana zajímáte již dlouho a nekandidoval jste poprvé. Co Vás vedlo k rozhodnutí stát se děkanem?

Byl jsem osm let vedoucím katedry, z tohoto pohledu byla má kandidatura na děkana logickým krokem. Dalším z důvodů je, že by dle mého názoru bylo dobré, aby se celá fakulta stala trochu aktivnější. Dále bych byl rád, a osobně v to doufám, aby se připojili mladí lidé, kteří by celou fakultu posunuli dál.

V jakém smyslu máte na mysli aktivnější?

Stále mám pocit, že fakulta nevyužívá celý svůj potenciál. I když na počtech studentů v prváku jsme na maximu a těžko budeme brát více studentů. Nezdá se mi, že jsme schopni prodat vše pozitivní, co zde na fakultě děláme. Občas se mi zdá, že naši spolupracovníci jsou příliš skromní. To je v pořádku, ale svět kolem nás je mnohem dravější, proto musíme být vidět.

Jak jste hodnotil svou pozici, když jste se dozvěděl, že Váš protikandidát, prof. John, je na fakultě poněkud neznámý? Viděl jste v tom výhodu nebo spíš naopak nevýhodu?

Otázka je, čím jste dostatečně známý. Kolegu Johna samozřejmě znám i s kolegy a je mi velice sympatické, že se snaží rozvíjet katedru jaderné chemie. Tedy pro mě nebyl neznámý.

V první volbě jste, dá se říci, prohrál s protikandidátem, jelikož prof. John potřeboval pouhé dva hlasy k vítězství ve třetím kole, a dokonce jediný hlas v předchozích dvou kolech. Nicméně druhou volbu jste jasně ovládl a zvítězil již v prvním kole. Čemu přisuzujete takový obrat?

Já za sebe mohu říci, že při druhé volbě jsem se cítil uvolněněji nebo spíš lépe. Navíc došlo ke změně v senátu. A zdá se mi, že se poněkud otevřela diskuze mezi kandidáty a členy senátu. Takže některé otázky se, zdá se v můj prospěch, vyjasnily. Což jsem upřímně nečekal a cítil jsem se velice polichocen, a to především hlasy, které odevzdali studenti. U studentů jsem v druhé volbě získal skutečně veliký počet hlasů a velice mě to potěšilo. Dále bych dodal, že toto hlasování od studentů mě velice těšilo na rozdíl od hodnocení v anketě, které je poněkud jiného rázu.

Nicméně nebyla to pouze naše fakulta, kde se volilo. Na ČVUT se volil nový rektor a stal se jím prof. Ing. Petr Konvalinka, CSc. Jak vnímáte tento volební výsledek a co si myslíte o výsledku volby?

Kandidovali pouze páni profesor Konvalinka a docent Petráček, kteří měli velice podobný program a v mnohém se shodovali. Od obou kandidátů bylo cítit snahu mnoho věcí na ČVUT změnit, aby se ze školy stala dynamická škola. Naše škola je stále dost zahleděná do sebe a oba kandidáti se toto snaží změnit a zhodnotit nepochybný potenciál, který ČVUT a jednotlivé fakulty mají.

Já osobně se k mnohému z programu obou kandidátů hlásím a budu se snažit, aby tento program byl zrealizován. Myslím si, že mnoho z toho by bylo přínosem pro naši fakultu v nejbližším období, které nás čeká. Tedy v období, pro které jsem byl zvolen do čela jaderky.

Myslíte si, že by pro Jaderku, respektive pro ČVUT jako celek, byl lepším rektorem doc. RNDr. Vojtěch Petráček, CSc., který rovněž kandidoval na post rektora ČVUT, jak jste již zmínil?

(smích) To je tedy ošklivá otázka.

Ale takové ošklivé otázky pokládáte u zkoušek také.

(opět smích) Ale to se neobjeví v novinách.

Vraťme se k původní otázce.

Petra Konvalinku znám z akce zvon pro Svatovítskou katedrálu. Poprvé jsme se setkali asi před dvěma roky. V té době byl předsedou celoškolského senátu a snažil se iniciovat změny na ČVUT. Vojtu Petráčka znám podstatně déle. Já osobně v něho mám velikou důvěru. Ale je těžko říci, kdo by byl lepším. Oba se snaží iniciovat pozitivní změny a stále spolu spolupracují. Vojta Petráček je končícím a zároveň znovu nastupujícím prorektorem pro vědeckou a výzkumnou činnost. V této spolupráci vidím veliký přínos a naději pro celou školu.

Ovlivní nový rektor ČVUT nějakým výrazným způsobem život na jaderce?

Rozhodně chce ovlivnit život na ČVUT, tedy se nás to dotkne. Budoucnost ukáže, v jakém rozsahu. Nicméně fakulty mají vysokou autonomii a je tedy především na nás, jak bude jaderka vypadat za dva roky.

Jsou zde veliké vlivy z venku, financování, počet studentů, přísun studentů, aj., ale na druhé straně se mi zdá, že i studenti chtějí pomoci v mnoha směrech. Mnoho mladých pracovníků má snahy věci posunout. Tedy máme potenciál pro rozvoj.

Co si myslíte o volební účasti akademické obce a zejména studentů, jejichž volební morálka je, řekl bych, žalostná?

Je třeba najít rovnováhu při posuzování této otázky. Umím si představit, že mnoho studentů si řekne, že se jich tato volba netýká. Jsem pilný, chodím na přednášky, ale post děkana mě natolik nezajímá, abych šel volit. Myslím si, že je třeba měřit jiným metrem, protože sem museli studenti fyzicky přijít a volit, přičemž do senátu se volí pouze elektronicky. Navíc zase takový rozdíl ve volební účasti při volbách do senátu a děkana nebyl. Proto si myslím, že účast byla nadmíru veliká. Já jsem rád za každého, kdo přišel volit, ale nemohu vyčítat těm, kteří nepřišli. Je to jejich svobodná volba.

Z výsledků je zřejmé, že se mezi studenty těšíte značné oblibě. Hodláte tedy i nadále zachovat své přednášky nebo je budete nucen předat někomu dalšímu vzhledem k Vaší nové funkci?

Již jako vedoucí katedry jsem musel výukovou činnost utlumit. Já v tom vidím i další možnost jak komunikovat se studenty, a proto bych se jich nerad vzdal. U přednášek pro užší kruh studentů určitě využiji možnost spolupráce s mladšími kolegy. Vždyť jsem již na žádost prof. Hlavatého odevzdal přednášku z Teoretické Fyziky 1, čímž se má pedagogická zátěž snížila. I když to bylo už před rokem.

Jak jste se stihl aklimatizovat v nové funkci děkana?

Formálně jsem nastoupil ke dni 1. února 2014, tedy se stále aklimatizuji. Pro fakultu jsou důležitá jarní rozhodnutí, která teprve přijdou tj. rozpočet ČVUT a FJFI. Zatím přechod do funkce nebyl dramatický. Stále mohu a chtěl jsem, aby předání agend atd. přecházelo spojitě v matematickém smyslu. Musím říci, že teď už bývalý děkan docent Čech včetně jeho proděkanů velice vstřícně a ochotně pomáhali při předávání agendy. Zde žádné problémy nenastaly. Ostatně Mirek Čech se sám nabízel, že mohu kdykoli zavolat a poradit se s ním v případě jakýchkoli nejasností. Přechod mi přišel poměrně hladký a o řadě aktivit jsem byl již informován, protože jsem byl v kolegiu děkana a vedoucí kateder byli vždy informování o všech aktivitách vedení. Přechod není dramatický mimo jiné proto, že jsem najednou nebyl konfrontován s věcmi, o kterých jsem nikdy neslyšel. Věděl jsem, co jsou klíčové skutečnosti, které se musejí realizovat a jaké důležité úlohy stojící před fakultou bude třeba řešit.

Plánujete si ponechat funkci vedoucího katedry fyziky?

Na jiných fakultách se to sice běžně dělá, ale u nás tato praxe nikdy nebyla. Ani v minulosti si u nás děkani neponechávali funkce. Já už dokonce ani nejsem vedoucím katedry fyziky.

Ale na webových stránkách katedry se to stále píše.

Budu muset pokárat současné vedení katedry. Nehledě na to, že by to byl flagrantní konflikt, jelikož děkan řídí vedoucí kateder, a proto by to mělo být jasně oddělené.

Plánujete personální změny ve vedení fakulty, např. obměnu proděkanů?

Jak jsem na obci řekl, pokračuje pan tajemník Ing. Vrána. Dále projevil ochotu pokračovat pan prof. Beneš jako proděkan pro pedagogiku. Nastupujícími proděkany by měli být doc. Šnobl a doc. Čuba. O nových proděkanech jsem diskutoval se všemi vedoucími našich kateder a byl jsem potěšen, že se mé návrhy na kandidáty nesetkaly s jakoukoli kritikou. Kandidáti jsou považováni za vhodně navržené a kompetentní, vedoucí kateder jim vyjádřili důvěru a věří, že se jejich naděje vložené do mé nominace naplní. Přeci jen je to nově nastupující generace.

Fakulta je známa podporou naší SUnie. Hodláte nadále tuto podporu zachovat, nebo dokonce prohlubovat?

Když studenti budou vidět, kde jim můžeme ještě pomoci, tak jen tak dál. Není tajemstvím, že mám úzké rodinné vztahy na vedení SUnie, tedy návrhy se dají velice neformálně projednávat, a když budeme moci dále pomoci, rádi pomůžeme. Bez studentů škola nemůže existovat, přece pouze spokojený student je dobrý student, i když to u zkoušek tak úplně neplatí. Tohle platilo v kolegiu děkana před mým zvolením a určitě bude platit i teď. Je důležité, aby akademičtí a pedagogičtí pracovníci zůstali v kontaktu se studenty. Je důležité, aby obě strany znaly potřeby těch druhých a našly společně řešení. Přece jen, i Vy můžete být můj syn, snad ne vnuk, a Váš styl myšlení a života je jiný než ten můj. I moji synové jsou ve věku studentů, takže to vidím a jsem to schopen reflektovat, ale to se může snadno změnit. Ale to jsem já, je mnoho pedagogů, kteří toto mají pouze zprostředkováno. Proto je nutné udržet tento vzájemný dialog. V tomto má SUnie svou nezastupitelnou roli.

V rámci ČVUT se naše fakulta řadí mezi trpaslíky. Na jiných fakultách, i mimo ČVUT, z nás dělají podivná, sociálně vyloučená individua, která se ani nemyjí a jsou vlastně k ničemu. Máte představu jak naši image profilovat dále v rámci ČVUT?

Holt jsou naši studenti schopnější než jejich a je to jejich problém!! Ať se jdou podívat na akce našich studentů. I když něco na tom bude, že občas působíme jako klíčové postavičky z Big Bang Theory. Já si přesto myslím, že naši studenti jsou výjimeční a velice schopní a je to vidět na jejich výsledcích, a tudíž vybočují z této masy. Ale to jde spolu ruku v ruce a nepochybně už na střední škole museli být vidět, protože jsou schopnější než ti ostatní.

Již delší dobu se hovoří o úpadku školství v ČR. A byl to i jeden ze stěžejních bodů programů Vaší kampaně. Máte nějakou vizi, jak se v současném systému navrátit zpět ke kvalitě, když se finanční prostředky přidělují především na základě množství studentů?

My máme obrovskou výhodu v tom, že jsme komornější. Tam se ta kvalita dá individuální prací pedagogů zajišťovat tak, jako se to dělalo v minulosti. Důležitá je především zpětná vazba v prvním ročníku. Je to sice již 30 let, ale pokud srovnám prvák za mých dob s tím, jak vypadá nyní, tak nevím co by dnešní studenti dělali, kdybychom je posunuli zpátky. To by se zbláznili hned. Proto je zde vidět, jaká cesta byla uražena, aby studenti přežili počáteční šok. Na jednu stranu to není chyba studentů, ale na druhou stranu dnes mají studenti mnoho možností. Snadno se mohou dostat k informacím, zeptat se, atd. To, že chceme být nejlepší, nemá být samoúčelné. Škola má sloužit studentům, aby absolvent měl nástroje, které udělají jeho život lepší, kvalitnější, ale aby se zároveň dokázal uživit. Aby byl mladým člověkem natolik vzdělaným, že po něm sáhne jakýkoliv ústav nebo firma. To je sice ideál, ale proč bychom se neměli snažit tomuto ideálu co nejvíce přiblížit?

Mnoho lidí se k nám hlásí pouze proto, že nemáme přijímací zkoušky. Hodláte zavést změnu nebo si myslíte, že by to Jaderku spíše poškodilo?

Kterýkoli mladý člověk, který chce u nás studovat, má dostat šanci. Myslím si, že musíme vážit, co je pro nás důležitější. Jestli ti, kteří u nás chtějí studovat, ale jejich příprava ze střední školy není dostatečná nebo to druhé, kdy vezmeme vše, co má ruce a nohy. Já bych řekl, že i minulé vedení vnímalo zrušení přijímaček jako správný krok. I když by se našly relevantní námitky. Ostatně úroveň fakulty je velice dobrý filtr, který upraví počty. Na druhou stranu vycházíme vstříc novým myšlenkám a řešením. Pan proděkan Beneš byl dokonce myšlenkou napřed, když byl navržen nápad zavést roli studentských tutorů. Vyzkoušíme ji již v tomto letním semestru ve spolupráci se SUnií. Zkušenosti poté využijeme v zimním semestru dalšího akademického roku. Zde bude velmi důležitá zpětná vazba od studentů, abychom věděli, co podle nich má studentský tutor poskytovat, co by vlastně měla být jeho role. Naše základní myšlenka je, aby tutoři pomohli studentům, kteří chtějí, ale mají mezery. Studovat se nedá pouhým chozením do školy, je třeba i vlastní nasazení ze strany studentů.

Dá se říci, že poslední dobou se velmi výrazně mění národnostní složení studentů. Myslíte si, že je fakulta dostatečně připravena na rostoucí počet zahraničních studentů?

Tak to jsem si tedy nevšiml. Slovenština tu byla vždycky. (smích)

No třeba na Trojance je poslední dobou problém potkat na chodbách češtinu.

Všichni studenti by měli umět česky. Takže unifikujícím prvkem je čeština. Už před 30 lety jsme tu měli španělštinu a korejštinu. I když španělsky mluvící studenti pocházeli z Kuby a korejsky mluvící studenti ze Severní Koreje. Vlastně to zas tak mimořádná situace není.

Dlouhodobým kamenem úrazu je propagace naší fakulty. Kvantitativně se může zdát, že je první ročník přeplněn. Ale již v druháku bývají počty stabilně stejné. Jak byste se snažil oslovit talentované studenty, kteří pak zbytečně mrhají talent na FELu a naopak odradit ty, kteří na to zřejmě nemají a jen si to neumějí přiznat?

Upřímně my potřebujeme jedno i druhé. Počet talentovaných studentů je omezený a všechny fakulty o ně budou soupeřit. Musíme především ve větší míře prezentovat vše pozitivní, co se u nás dělá a výsledky našich studentů. Počty oceněných diplomových prací, doktorských prací a různá další ocenění pracovníků, kteří zde nadále učí. To je vlastně ta kvalita výuky, kterou nabízíme. Pak je to i to, co dělají studenti. Některé věci, které studenti dělají, byly už za mých studentských let. Ale například sportovní tým jsme neměli. Ale přesto si myslím, že studentský život není vágní a ukazuje potencionálním studentům, že máme i spoustu dalších aktivit.

Webové stránky fakulty vypadají dnes jako z pravěku. Nemluvě o podpoře mobilních technologií. Dočkáme se tolik očekávané aktualizace, která by byla odpovídající elitní škole?

Vše je již v chodu a je to jedna z věcí, kterou si i proděkani vzali k srdci a doufám, že již brzy dojde k zásadním změnám. Z venku to vždy vypadá jednoduše, většina lidí mluví hlavně o grafické podobě stránek, ale kamenem úrazu je soustavné aktualizování informací na webu. Neměli bychom zapomenout, že je to naše vizitka, ale nelze opomenout informační stránku webu, která je pro nás nejdůležitější. Vezměte si webovky kateder. Ty je mají velice slušně udělané.

Katedry ano. Ale z pohledu uchazeče najedu na stránky fakulty a zděsím se…

A na stránky jednotlivých kateder se už ani nedostanete. Navíc, právě zde je ten problém udržet stránky aktuální, alespoň já mám tedy tu zkušenost, když se dělaly nové stránky pro katedru fyziky.

V nedávné minulosti se velmi diskutovalo zavedení školného. Dovedete si takovou situaci představit, a co by to vůbec znamenalo pro jaderku?

Kolem školného se dělal velký humbuk. Jen si spočtěme, jaký by to mělo přínos. Například u MFF by školné bylo v řádu několika maximálně desítek milionů. To zní úžasně, ale celkový rozpočet MFF je asi miliarda, takže to je najednou celkem částka, která v celkovém objemu nepomůže. To jsou nápady, které velice rychle přijdou a také rychle odejdou.

Pravdou je, že problémem školství je nevyváženost, resp. nejistota jak budou školy financované a nejednotnost pravidel, která se neustále mění. Pro ČVUT jako školu s místem v Praze to ani není to nejdůležitější. Já osobně vnímám jako největší ohrožení, že obrovské množství peněz bylo investováno mimo pražský region. Velký objem peněz byl nalit do Brna, Olomouce a Ostravy. Pak tzv. udržitelnost těchto investic představuje obrovské riziko. Jenom k té nevyváženosti, vždyť Praha dělá 50-55% celkového vědeckého výstupu celé české republiky, ale získává pouhých 30% celkových financí. Takže jsme vlastně strašně efektivní ve srovnání se zbytkem. Toto může být dále ohroženo tím, že je třeba dokončit a dofinancovat již započaté a velké projekty.

Tento problém nemůže ČVUT vyřešit samo. Problém musíme řešit spojením s ostatními vysokými školami a zapojením magistrátu. Bez ohledu na politickou situaci by měl magistrát akceptovat, že vysoké školy jsou důležitou součástí regionu. Je třeba zapojit silný, když chcete to nehezké slovo, politický lobbing. Protože se může stát, že v další vlně nám řada mladých lidí odejde. Dokonce jsem to i na akademické obci označil jako jednu z hrozeb.

Tento rok cenu Siemens dostala dvě pracoviště z Brna – Ústav přístrojové techniky AV ČR a druhý je VUT Brno. Ale například u magisterských a doktorských ocenění je Praha stále velmi dobře zastoupena. Všechny tři ceny za doktorské práce šly na ČVUT. Není důvod k panice, ale toto je především na vedení ČVUT. Jedná se skutečně o strukturální věc, nikoliv záležitost jedné fakulty a řešení vyžaduje koordinovanou činnost rektorů. Ale to jsme stále u politiky a školství.

Vidíte zde prostor pro rozšíření podpory a financování z fondů EU?

To je jeden z plánů, které má i nové vedení. Má být zahájen nový operační program pro vědu, výzkum a vzdělávání. Právě v tomto vidí nové vedení velikou šanci a já v tomto vedení velmi podporuji. Kdyby tento program ve větší míře přišel do Prahy na ČVUT, pak se bude jednat o velmi významnou a výraznou finanční pomoc, která bude v závislosti na rozsahu opravdu efektivně působit proti trendům, které jsem nastínil před chvílí.

Nakonec, když už jsme u té politiky. Jak vnímáte nechuť pana prezidenta České Republiky Miloše Zemana jmenovat nové profesory?

(povzdech) Myslím si, že je to nemoudré. V momentu, kdy přebíráte nějakou funkci, je třeba ji přebrat s vědomím, že občas budete muset dělat i věci, které se vám, řekněme, nelíbí. Ne že je považujete za špatné, ale s kterými se úplně neztotožňujete.

Jmenování profesorů prezidentem lze vnímat různě. Můžete to vnímat jako symbolický akt, kdy nejvyšší představitel státu přikládá veliký význam vzdělávání a ne samotné reprezentaci daného profesora. Nevím, jestli je odmítání tohoto aktu správný signál. Česká republika nemá jinou šanci jako třeba nerostné bohatství. Pokud tedy někdo zázračně nenalezne nějaká ložiska ropy, popřípadě zlata nebo něčeho jiného, co se dá výhodně zpeněžit. Na to je naše země již příliš prokutaná. Jediné bohatství, které máme, je v lidech a jejich schopnostech vytvářet nové hodnoty.

Já jsem byl opakovaně v hodnotících komisích, kde se scházeli zástupci všech zemí včetně Izraele a množství vysoce kvalifikovaných lidí z Izraele je až zarážející. Podobně jsou na tom severské země. Funguje zde vzdělávání a funguje zde i ocenění a společenská úcta ke vzdělání. Je ilustrující, jak jejich elitní školy produkují veliké množství velmi schopných lidí. Je to z velké části finanční otázka, ale je to i respekt a podpora těchto institucí. Netvrdím, že my nemáme kvalitní vysoké školy nebo ústavy Akademie věd. My jsme financovaní z veřejných prostředků a máme se z toho i zodpovídat. Na druhé straně z lidí, které já znám a cením si jich, by ani jednoho nenapadlo použít prostředky na jinou činnost, než na jakou byly určeny.

Samozřejmě vždy budou vidět negativní trendy a názory. Taková ta apriorní myšlenka, že lidé na vysokých školách nic nedělají, pošlete je k lopatě. Bohužel to není ojedinělý výkřik, jinak bychom si řekli, že se někdo potřeboval vybouřit. Jsou to často lidé, kteří mají základní a střední školy. Mechanismy jsou nastavené z venku, od politiků, tak aby utlumovaly právě ty pozitivní trendy. Když nic jiného, tak se jako děkan budu snažit, aby pozitivní trendy byly dále posilovány, přesto si nedělám iluze, že se mi podaří utlumit nebo eliminovat všechny negativní tendence.

-JAV-


Napsat komentář

XHTML: You can use these tags: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>