O studiu v zahraničí jsem uvažoval po celou dobu svého dosavadního působení na jaderce. Každý rok na podzim, kdy se podávají přihlášky, jsem periodicky litoval, že jsem se o nic ani nepokusil. Nakonec mi to trvalo čtyři roky, abych se dokopal k akci a bum, vesele si to denně v dešti, mrazu brázdím na kole do školy a pojídám skořicové bulky. O studiu ve Švédsku toho už bylo v CO napsáno hodně, tak se to pokusím pojmout více z kulturního hlediska.

Celková populace Uppsaly se pohybuje kolem 200 000 obyvatel, z čehož cca 40 000  jsou studenti a jde to hodně vidět. Jsem tu jen něco přes 3 měsíce a i tak mám silný pocit sounáležitosti s ostatními studenty i s městem samotným. Je to něco, co u nás doma chybí, pokud teda nebydlíte zrovna na Strahově, ale i tak to není stejné. V Praze jsou to buď jaderňáci nebo právníci nebo ekonomové nebo medici. Malé nezávislé ostrůvky ve velkém rybníku. Samozřejmě Praha je milionové hlavní město a nedá se to úplně dobře srovnávat. Jde mi spíše o to úzké propojení univerzitního a každodenního života.

Veškerý studentský život v Uppsale se soustředí do tzv. nations, kterých tu je 13. Když chcete na pivo, jdete do nationu. Chcete sportovat, jdete do nationu. Diskotéka, nation. Mimochodem „jít na pivo“ nabylo ve Švédsku úplně nových dimenzí. Tady se prostě pít jde nebo nejde, nic mezi. A není divu, když „levné pivo“ v nationu přijde na 90 Kč. Z toho důvodu se většinou pořádá predrinking ještě před tím, než se vůbec někam vyrazí, protože na místě byste se prostě nedoplatili. Dělají to tak všichni včetně Švédů, takže o nějakých hospodách si můžete nechat jen zdát.

S cenami je to tu vůbec vtipné. Každý ví, že na severu je draho. Ovšem že to tvrdí i místní, co mají třikrát vyšší platy než my, to už stojí za zamyšlení. Tím se dostávám ke stravování. Neexistující menzy, nepřítomné maminky  a předražený bufet ve škole velmi rychle zasvětí každého studenta do umění krabičkování. Speciální místnosti plné mikrovlnek ve škole pak dílo dokonají. Ještě nikdy jsem nekuchtil tak efektivně a ekonomicky jako tady. Špagety do toho! Co musím rovněž vyzdvihnout, je fika. Dalo by se to popsat jako přestávka na kafe a sušenky, ale v širším slova smyslu. Já třeba hrdě zavedl fiku s pivem. Fiku můžete mít třeba pětkrát za den a všichni se vždycky rádi přidají. Zároveň je to skvělá záminka, jak někoho pozvat na nezávaznou schůzku, ze které můžete kdykoli odejít.

Tématem číslo jedna v Uppsale je ubytování. Jako exchange student jsem měl ubytování zaručeno, což volně přeloženo znamená, že dostanete jednu nabídku a ber nebo nech být. Nechat být se vysoce nedoporučuje, i kdybyste měli bydlet 5 km od centra, protože sehnat vlastní ubytování je téměř nadlidský úkol. Tuzemští študáci si po podání žádosti o ubytování musí počkat v průměru dva až tři roky. Nutno podotknout, že ubytování je tu nesrovnatelně lepší v porovnání s českými kolejemi. Jasně, že je to drahé, ale relativně vzato to ujde. Když jsem poprvé vešel do svého nového příbytku, tak mi spadla čelist. Vlastní koupelna, pokoj, kde by u nás bydleli dva až tři lidé. Není divu, že tu potkáte nejen studenty, ale také různé pracující čtyřicátníky či celé začínající rodiny. Jednotlivé pokoje se soustředí v koridorech o 5-12 pokojích se společnou kuchyní a někdy společnou sprchou.

Poslední, o čem bych se rád zmínil, jsou Švédi samotní. O seveřanech se říká, že mají tlustou skořápku, a že není lehké se spřátelit. Je sice pravda, že zpočátku jsou trochu stydliví, ale kdo by nebyl. Jakmile tu bublinu prasknete, jsou nesmírně přátelští a pohostinní. Obrovská výhoda je, že kurzy pro místní i zahraniční studenty jsou spojeny. Prostě se přepne do angličtiny, což tu nikomu nedělá nejmenší problémy. To u nás bohužel možné není a je celkem smutné, když pomyslím, s jak málo zahraničními studenty jsem za dobu svého studia přišel do styku. Každý víkend tu s místními hraju volejbal a badminton a snažím se o první nesmělé krůčky ve švédštině.

A ještě poslední poznámka. Švédky jsou sice blonďaté, ale na české holky to nemá!