Jan ŠrámekV rámci propagace na chystanou akci SUnie s názvem „Noc na Jaderce“ jsme vyzpovídali pana Jana Šrámka, dirigenta Akademického orchestru ČVUT, který společně s orchestrem vystoupí 11. listopadu v mezipatře na schodech na naší Břehovce. S panem Šrámkem jsme hovořili bezprostředně po zkoušce orchestru, kterou jsme s údivem sledovali. Jistě se máme na co těšit při jejich koncertě.

Na úvod bych se Vás rád zeptal, jakou jste vystudoval školu?

Vystudoval jsem Pražskou konzervatoř, nejdřív obor viola a k tomu jsem dělal dirigování. Poté jsem dál studoval u pana dirigenta Alberta Rosena.

Na jaké všechny nástroje hrajete kromě violy?

Tak na další nástroje… (usmívá se) samozřejmě trochu na klavír, na flétnu, také jsem hrál na saxofon. Člověk potřebuje znát problematiku nástrojů, aby mohl poradit a věděl jak upravit notový materiál.

Takže jste naprosto všestranný hudební umělec.

No to ne, ale základní znalosti musím jako dirigent samozřejmě mít.

Jak dlouho se již věnujete práci s Akademickým orchestrem ČVUT?

S orchestrem pracujeme osmým rokem.

A jak jste se k této práci vůbec dostal?

Bylo to na základě návštěvy orchestru a sboru z Cambridge, z Anglie. Potom se vedení školy rozhodlo, že by nebylo špatné, aby i pražská technika měla svůj studentský orchestr. Byl jsem tedy požádán, jestli bych takový orchestr dokázal postavit. Takže se o to průběžně snažím. A je to práce velice zajímavá, protože to není jako v klasickém orchestru, kde máte stanovené stabilní obsazení. U nás s každým semestrem přicházejí noví muzikanti. S každým akademickým rokem se to mění, mění se nástrojové obsazení, mění se lidé. Takže je zapotřebí vždycky vymýšlet něco nového, zajímavého, co se s nimi dá dělat.

Co Vám tato práce dává a co Vám naopak bere?
(usmívá se) Co mi dává? To, že můžu být dohromady se studenty, se kterými je perfektní práce a legrace. Což je při muzice velice důležité, protože jak je to příliš vážné, není to ono. A tady docela veselo je, a to při zkouškách i při koncertech. To se přenáší i na publikum, které tím pádem odchází z koncertu také veselé. A co mi to bere? Čas. (usmívá se) Tady je totiž zapotřebí veškeré skladby ušít orchestru na míru. Jsou to hodiny strávené u počítače, kde člověk píše noty a poslouchá, jestli to tak je správně.

Měl jste někdy nějaký problém se studentem, že byste si vyloženě nesedli a musel pak opustit orchestr?

Ne! To neměl.

Rád bych se Vás dále zeptal, co je Vaším hlavním zaměstnáním, čím se živíte?

Co je mým hlavním zaměstnáním se nedá říct úplně přesně. Neustále koncertně hraji na violu, k tomu diriguji zdejší orchestr. Dále dělám manažerskou práci při různých akcích, jako je např. ples ČVUT, kde mám na starosti kompletní program. Také jsem se vrátil ke svému jednomu povolání, a to fotografování. Teď jsem dělal fotky pro jednu firmu, která se zabývá diamanty. Bylo to spojení klavírů Petrof a diamantových šperků, takže to byla hezká práce. K tomu všemu aranžuji muziku, mám své malé studio, kde natáčím CD. Je toho strašně moc, nedá se to přesně říct.

Takže toho evidentně nemáte málo.

Ne. (usmívá se)

A co vy a rodina, máte děti?

Ano, mám dvě děti, mám dva kluky. Jednomu je 8 let a druhému je 13 měsíců.

Také je vedete k hudbě?

Ne, nijak surově. Nechávám jim volný prostor. Ten starší hraje na bicí a ten mladší zatím ocucává různé píšťalky po vzoru maminky, která je flétnistka (Žofie Vokálková – pozn. red.) Nebo se starším bráškou mlátí do hrnců. (usmívá se)

Jak kloubíte práci s rodinným životem? Sám jste říkal, že jste velice zaneprázdněn.

Velice dobře. Například když manželka potřebuje nové fotografie, tak se doma spustí pozadí, nastaví světla a udělají se fotky. Když starší syn potřebuje poradit s nějakým rytmem, tak tatínek sedne za bicí a musí mu to ukázat. Chodí se mnou na koncerty. Ten starší už se mnou byl několikrát na zkoušce orchestru. Dokonce i ten mladší se tady už byl jednou podívat. Takže je to všechno dohromady. (usmívá se)

Zpět k AO ČVUT. Jaké chystáte koncerty v tomto akademickém roce?

Teď chystáme jeden koncert právě na Jaderce, na „Noci na Jaderce“. Potom máme koncert 16.11. v Poděbradech, 17.11. na Národní třídě a 18. listopadu v Betlémské kapli. Je to koncert k 17. listopadu pod názvem „Studenti studentům“. Dále máme 4. prosince Vánoční koncert, ne tedy v Betlémské kapli, ale v sále U všech svatých Šimona a Judy. To je koncertní sál FOK (Symfonický orchestr hl. m. Prahy – pozn. red.). Co bude na jaře, to zatím ještě nevím. Domlouvám nějaké hraní v Martinickém paláci a v létě bychom měli mít 2. června Letní koncert, opět u Šimona a Judy.

Na jaké skladby se tedy v tomto akademickém roce můžeme těšit?

Ježišmarja… (smích)

Alespoň nějaký výčet.

Tak například na koncertě k 17. listopadu to bude takový pel mel. Snažil jsem se to postavit ve stylu, jak se koncerty dělaly tehdy po 17. listopadu. Prostě kdo měl čas a chuť. Vždycky se sebrala parta lidí, která odjela do nějakého divadla nebo do sálu, a tam se udělal koncert. Takže to bude takto namícháno. Bude tam například Massenet – Meditace pro housle a orchestr, což bude hrát jeden z našich členů. Dále tam bude Giuliany pro kytaru a orchestr, bude tam od Pavla Vranického skladba s názvem Revoluce. Bude s námi spolupracovat jeden z našich vynikajících klavíristů, pan Kahánek, který 15. (listopadu pozn. red.) vystupuje v Obecním domě ve Smetanově síni s Berlínskými filharmoniky a 18. bude hrát s námi v Betlémské kapli Mozartův koncert. Tento koncert zakončíme úpravou Bolera. Bude to takový pestrý program.

Děkuji za vyčerpávající odpověď. Podle čeho skladby vybíráte? Sám jste říkal, že s nimi máte vždy hodně práce, než je upravíte.

Snažím se vybírat skladby tak, aby byly hratelné pro orchestr a zajímavé pro publikum. A snažím se vždycky ten koncert tematicky někam umístit. Takže jsme dělali například keltskou hudbu, spolupracovali jsme s Katedrou bicích nástrojů Akademie múzických umění, kde jsme hráli dohromady s absolventy bicisty. Nebo jsme směřovali k antice, kde to byly staré řecké texty a zpívání. Vždycky to někam směřuji, aby členové orchestru znali další muziku (tak i pro publikum, které na nás chodí, byl program nějakým způsobem zajímavý), aby to nebylo to, co mohou slyšet na normálním koncertu. Jít na FOK nebo na Filharmonii, koupit si vstupenku, to není žádný problém. Ale neuslyší tam takhle komponované pořady, jako se snažíme dělat se zdejším orchestrem.

Kolik má orchestr aktuálně přibližně členů?

Teď bych tak tipoval, že by nás mohlo být kolem 35. A je to taková věc, na kterou jsem si musel zvyknout, já vlastně nikdy nevím úplně přesně, kolik nás je (směje se). Neustále se to mění. Lidé jezdí na stáže, nebo někdo nemůže hrát jen určitý koncert. Takže už radši nepočítám, kdo přesně přijde. Vždycky je nás dost a vždycky je to prostě zábava a je to fajn.

Byly někdy nějaké extrémy, že by Vás bylo hodně, nebo naopak velmi málo?

Když jsme začínali, tak nás bylo sedm.

To je poměrně málo.

Ano, to je hodně málo. A bylo to třeba pouze sedm fléten. Takže jsme měli flétnový soubor. A dělali jsme Malou noční hudbu, kterou jsme měli nastudovanou ve flétnách. Takže všechno se dá.
A tedy přijímáte nové členy…
Nové členy přibíráme průběžně, jak se hlásí, jak zjistí, že tady existuje orchestr. Třeba teď máme asi tak 12 nových členů a zrovna dneska přišel nový houslista. Přišel bez nástroje jenom se zeptat. Pak si doběhl na kolej pro nástroj a už hrál.

Zkoušíte si nějak studenty před tím, než nastoupí do orchestru, nebo je automaticky přijímáte?

V podstatě je přijímám automaticky. Pak se snažím upravit notový materiál tak, aby to všichni byli schopni zahrát. Zatím se mi to daří a myslím si, že i ti, kteří sem přišli a třeba léta nehráli na nástroj, tak se v průběhu zkoušek rozehrají, vzpomenou si a začlení se do skupiny a není žádný problém.

Jak často a kde zkoušíte, jestli pouze zde na FELu nebo i někde jinde?

Ne, máme zkoušky tady na FELu, kde nám vyšli vstříc. Zkoušíme dvakrát v týdnu a to v úterý a ve středu večer. A je to zapotřebí, jako třeba teď. Máme před sebou 4 koncerty, které jsou velmi blízko u sebe, což je pro studentský orchestr trošku náročnější. Většinou se program připravuje dva tři měsíce, a pak se teprve hraje, což tady nepřichází v úvahu, termíny jsou dány. A i z toho důvodu, že ne všichni mohou třeba v úterý večer. A bylo by škoda, aby nechodili hrát, tak proto je k dispozici další den. Takže se to někdy střídá, někdo může oba dva dny a chodí oba dva dny, někdo může jenom v úterý, někdo jenom ve středu, někdo potřebuje některý den dřív odejít…

Takže je netaháte za uši, pokud náhodou nepříjdou?

Nene, to by nebylo hezký.

Je to tedy ve velice přátelské formě?

Přesně tak. (usmívá se)

Je nějaký koncert, na který opravdu nejraději vzpomínáte?

Těch koncertů je strašně moc, protože každý je originál a vzpomínky na to jsou velice hezké. Občas je oživuji na Youtube, kde je pár záznamů. Ale takový, který byl zatím z těch stěžejních, to bylo, když jsme byli pozváni do Cambridge, na jejímž základě jsme vlastně vznikli. Tam jsme si byli zahrát a koncert měl veliký úspěch. Hráli jsme samozřejmě českou muziku a dostali jsme pozvání, že můžeme opět přijet. To, si myslím, že mluví za vše. Program tohoto koncertu jsme potom opakovali tady v Praze i s anglickou sólistkou, která sem přijela za námi. Dokonce přijela skupina asi 30 Angličanů, kteří nestihli ten koncert v Cambridge a slyšeli, že se to líbilo. Tak si to přiletěli poslechnout sem, do Prahy.

Vystupovali jste i někde jinde v zahraničí?

Zatím ne. Máme určité drápky na Slovensko. Snažíme se tam dostat, ale je to vlastně otázka financí, protože někdo musí zaplatit autobus. A ubytování a tak.

S tím možná trochu souvisí má další otázka. Co si myslíte o postavení Akademického orchestru ČVUT na ČVUT?

Já si myslím, že to je v rámci vysokých škol v republice vlastně ojedinělý projekt. Nevím o tom, že by na jiných českých univerzitách, vysokých školách existoval vyloženě studentský orchestr. Orchestry samozřejmě jsou. Karlova univerzita má orchestr, Lékařská fakulta má svůj soubor, ale jsou to samostatné jednotky, které jen spolupracující se školou, kdežto my jsme přímo zřízeni školou. A vše zatím probíhalo úspěšně, uvidíme teď s novým vedením. Byl jsem seznámem s jinou koncepcí kultury, než jak jsme to dělali. My jsme hrávali kolem 4 koncertů v akademickém roce a ty měly za poslední tři roky takový ohlas, že pro publikum nestačila kapacita Betlémské kaple. Byl větší zájem, než bylo možno uspokojit.

To Vás jistě muselo potěšit.

No samozřejmě (směje se), protože celých těch osm let se to snažíme budovat. Naučili jsme několik set lidí chodit na koncerty. V tom bychom rádi pokračovali. Zatím v této nové koncepci máme v Betlémské kapli jeden termín, a to je ten listopadový k 17. listopadu. A další koncerty budou probíhat někde jinde.

No a co studenti z Jaderky v orchestru? Jde jim to?

No ježišmarja (smích). To jsou tahouni orchestru.

Tak to rád slyším.

Je to s nimi fajn. A vlastně musím pochválit všechny, protože se tady scházejí ze všech fakult.

Chtěl byste závěrem něco vzkázat studentům Jaderky před nadcházejícím koncertem u nás na Noci na Jaderce?

Přijďte si nás poslechnout. To je asi to nejdůležitější. (usmívá se)

Děkuji Vám za rozhovor.

Já taky.

Robin Stržínek


Napsat komentář

XHTML: You can use these tags: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>