Jako již po několikáté byl nový školní rok pro budoucí jaderňáky zahájen Víkendovkou – soutěžní a seznamovací akcí, kterou si noví studentíci mohli zpříjemnit poslední bezstarostné dny bez limit a vektorových prostorů. Organizátoři i účastníci si s sebou přinesli úsměv a nadšení, a tak celá akce probíhala v radostném duchu.

Sobota se nesla ve znamení soutěžení. Účastníci byli nuceni lámat si hlavu se záludnými šiframi stejně jako s nástrahami přepravy po Praze. Soutěžní trasa byla lemována mnoha zábavnými úkoly, které mohly leccos prozradit o způsobu života na Jaderce. Aby si prváci zvykli, že jako příslušníci vysoce ohroženého druhu homo sapiens nuclearis budou tak trochu za exoty všude, kde se ocitnou, mnohé z úkolů se je na tuto roli snažily připravit – například skupinová stonožka mezi turisty u Národního domu na Smíchově opravdu stála za to, stejně jako klasický trakař kolem studijního oddělení.

Prvotní obavy ze zamračeného počasí se brzy rozplynuly, a tak se vydařilo i setkání na stěžejním stanovišti – řeč je samozřejmě o jezírku s Lachtanem. Když byli ráno účastníci instruováni, že během dne mohou utonout, jen se smáli…O to bylo srandovnější vidět jejich napůl zděšené a napůl natěšené výrazy při zjištění, že to opravdu myslíme vážně a že Lachtan šifru dobrovolně nevydá. Soutěžící, kteří se smočit neodvážili (a že jich letos nebylo málo, styďte se!), nechť svou fatální chybu ještě napraví, neboť pasování zlatým integrálem a přihnutí si vody z reaktoru je nutnou, nikoliv však postačující podmínkou k oprávněnému užívání titulu jaderňáka.

Mnoho účastníků si také neuvědomilo, že časté odpočinky nebo dokonce touha jít na oběd v žádném případě nekoresponduje s šancí na vítězství (často tomu tak bývá i při studiu :)). Akce byla zakončena slavnostním vyhodnocením a předáním cen na strahovských kolejích a následnou táborákovou oslavou, která lehce zredukovala počet studentů pokračujících v navazujícím nedělním programu v Národním technickém muzeu.

Za celý tým organizátorů doufám, že se akce všem zúčastněným líbila a že si odnáší vzpomínky, které je budou provázet přinejmenším po celou dobu studia. Nepřítomní prváci, kteří si už z vyprávění svých kamarádů uvědomili, jaké životní chyby se svou neúčastí dopustili, nechť nezoufají a příští rok se hlásí jako organizátoři Víkendovky pro budoucí generaci jaderňáků – z vlastní zkušenosti mohu říci, že pozorovat je v mnoha ohledech lepší než sám soutěžit.

Ondřej Kořistka


Napsat komentář

XHTML: You can use these tags: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>