Dobrý den, nejprve bych Vám ještě jednou rád poděkoval za sponzorský dar pro náš studentský ples Všejaderná fúze.
A mou první otázkou na Vás je, co vás vedlo k rozhodnutí studovat Jaderku?

Ing. Jiří KubáňByla to taková výzva. V té době, v 70. letech, se říkalo, že nejtěžší školy u nás jsou MatFyz a Jaderka. Tak jsem se rozhodl, že to zkusím.

Jaký obor jste vystudoval?

Původně jsem chtěl studovat Jaderné inženýrství, ale nakonec jsem přešel na Inženýrství pevných látek, které tehdy vedl doc. Frank, dnes již prof. Frank.

Jaké bylo téma vaší diplomové práce?

Měření šumu na Schottkyho diodách. Dělalo se to ve spolupráci s tehdejším výzkumným ústavem A. S. Popova, kde měli pracovníci katedry vazby, protože prof. Frank stál u zrodu prvního českého tranzistoru, doc. Bruno Sopko byl jeho spolupracovníkem a řada studentů tam dělala diplomku.

Slyšel jsem, že jste byl na FJFI vynikajícím studentem, je to pravda?

*smích* Začal jsem dobře, ale myslím, že pak jsem byl z toho studia trochu unaven, tak jsem se začal věnovat různým jiným věcem, a nakonec jsem byl spíše průměrný student, řekl bych. Vynikající studenti, těch tam bylo odhaduji tak 5-10.

Neuvažoval jste, že byste ve studiu dál pokračoval?

Uvažoval jsem o tom, tehdy byla typická kombinace stáže na katedře a aspirantury. Tak jsem absolvoval tu stáž, ale budu zcela upřímný, na aspiranturu jsem se necítil. Považoval jsem kandidaturu za věc určenou pro lidi, kteří jsou schopni během své práce něco vymyslet, přijít s něčím objevným. Tak to mělo správně být. Potom se naskytla příležitost jít pracovat v oboru sem, do Tesly Rožnov, do skupiny polovodičů, a navíc jsme s manželkou čekali dítě. Bytová situace v Praze, to byl pořadník na cca 15 let, a na koupi vlastního bytu jsme neměli. Takže jsme byli rádi, že jsme se mohli přestěhovat domů, k rodičům, kde jsme přečkali období, kdy děti byly malé, a potom jsme tady v Rožnově dostali od Tesly byt.

S manželkou jste se seznámili již během studia?

Ano, ona dělala katedru materiálů.

Takže je taky z Jaderky?

Taky, taky.

Na kterou zkoušku dodnes nemůžete zapomenout?

Nemůžu zapomenout řadu zkoušek, především asi na~ty Apfelbeckovy, z~matematické analýzy.

A z osobností nemůžete zapomenout taky na Apfelbecka nebo tam byla ještě jiná Jaderná postavička?

V té době tam bylo plno významných osobností. Asi by bylo dobré připomenout, že v čele některých kateder stáli akademici, např. v čele katedry materiálů akademik Němec či akademik Kvasil, předseda AV, v čele katedry elektroniky. Mně zůstal v~paměti asi nejvíce prof. Apfelbeck, který kromě toho, že byl výborným matematikem a byl náročný, měl taky některé unikátní vlastnosti, třeba geniální paměť. Je známo, že si pamatoval účast na přednášce, pamatoval si, co kdo měl u zkoušky a jak si u ní vedl.
Z fyziků to pak byl právě doc. Frank. O něm mám pár článků. Stálo by za to si je přečíst, byl to německý fyzik, který tady u nás zůstal jako jakási válečná kořist. Jeho rodina byla odsunuta, ale on musel zůstat a pracovat ve vojenském ústavu, protože Němci už měli na Karlově na~německé univerzitě za války třeba infračervené senzory a podobné věci. Z~dalších například doc. Tolar, také velká osobnost.~A~z~chemie~jsem~měl~rád~Cabicara.

A co třeba pan Pytlíček?

Pytlíček byl velká osobnost, líbí se mi, že mu studenti věnovali pamětní desku. Pro mě ale, i když byl velice uznávaný, byl takový suchý. Naproti tomu Apfelbeck, to bylo více humoru, více emocí.

Já jsem slyšel, že Apfelbeck žil spíše takovým bohémským životem.

To jistě. Chodíval do hospody U Tygra a soupeřil tam s matematiky z okolních škol. Ale hlavně jeho přednášky byly úžasné, protože dělal všechno z paměti na tabuli. Jeho zkoušky byly hodně náročné, ale připadalo mi to docela fér. Z dnešního úhlu pohledu vidím, že bylo částečně na škodu to množství teorie a odvozování, trošku chyběl ten inženýrský přístup. Hlavně ve třetím a čtvrtém semestru, kdy tehdejší přednášející Ing. Vrána nevynechal jedinou větu v budování Lebesgueova integrálu, to dnes skutečně považuji za plýtvání časem na úkor praktických dovedností, které měli například studenti FELu – ti měli jednoduší matematiku, ale uměli více prakticky počítat.

Vím, že pocházíte tady z Valašska.

Ano, konkrétně z Horní Bečvy.

Na které koleji jste bydlel?

Bydlel jsem na pětce na Strahově.

Jak na Vás tehdy působil kolejní život?

Skvěle. V prvním ročníku jsme se fakt intenzivně učili, ale přesto to bylo dobré, protože jsme měli tzv. patrony z vyších ročníků, kteří se zavázali mít jistou odpovědnost za určitého studenta, a my jsme k nim mohli chodit pro rady. A zároveň probíhala intenzivní konzultace mezi studenty. V prvním ročníku zábavy moc nebyly, ale my jsme si vážili i drobných akcí. Později se to uvolňovalo, člověk prostě nevydrží takový režim pořád. Například přednášky začínaly o půl osmé na Břehovce, končilo se až v 6 večer, pak jsme šli na večeři, a potom jsme se učili třeba až do půlnoci. A můžu říct, že takových 60-70\% studentů na koleji to tak v prvním ročníku dělalo, protože jsme měli obrovský strach, že nás vyhodí. Tehdy nebyl kreditový systém, byly 3-4 pokusy na zkoušku a každý další pokus znamenal ztrátu času a další navršení povinností. Ti lidi, kteří tento režim neabsolvovali, zpravidla na tu školu šli to jen zkusit. Ale takových nebylo moc, řekněme 10\%. Nevím, jak to bylo mezi Pražáky, protože s těmi jsme se moc nestýkali. Ale ten život na koleji byl dobrý a později mi to hrozně chybělo. A to vše tak nějak skončilo čtvrtým ročníkem, kdy lidi začali pracovat v menších skupinách a individuálně na svých diplomkách. Na koleji už pak bývali méně. A není to jen moje zkušenost, i další říkají, že po promocích už se s většinou lidí neviděli. Marně se snažíme udělat nějaký sraz, ale ti, kteří by to mohli udělat, trpí absolutním nedostatkem času.
Ale kolejní život byl skvělý a našel jsem tam spoustu dobrých kamarádů. Na fakultě bylo dobré i to, že se tam vyskytovali lidi, kteří by jinak neměli možnost jít na VŠ. Byli tam lidi, kteří by původně rádi šli na medicínu, ale z různých kádrových důvodů neměli šanci. V té době tam byla řada lidí, jejichž rodiče byli vyloučeni nebo odešli z KSČ. Ale na Jaderné fakultě tohle bylo jedno. To byla zase výhoda, že tam bylo takové spektrum lidí. Bylo to tak velmi pestré seskupení, tehdy v těch 70. letech.

Jak dnes vzpomínáte na Jaderku? Co Vám dala, a co Vám vzala?

Dala mi určitě hodně. Naučil jsem se tvrdě pracovat. Získal jsem solidní přehled o různých vědeckých disciplínách, protože jsme měli na KIPLu řadu seminářů na pracovištích, kde měli na tu dobu speciální aparatury, a kde byli dobří externisté zařizující tyto semináře. Co vidím zpětně jako problém, je příliš teorie na úkor praktických výpočtů. Přeci jen jsme končili jako inženýři a inženýr by měl umět počítat praktické problémy, nejen odvozovat. Matematici a fyzici na fakultě jako by předpokládali, že se bude do hloubky brát teorie, a že na základě toho si student bude ty praktické příklady řešit sám. Tady bych se ale trošku přimluvil za model z FELu, kde opravdu byli více připravení na praktické výpočty a problémy.

Čím se dnes živíte?

Vakuovou technikou.

Co si pod tím má člověk představit?

Je to obor sahající od jednoduchých aplikací, jako je vakuové balení potravin nebo příprava rozpustné kávy, až po simulaci kosmického prostoru nebo technologie nanášení tenkých vrstev, optických vrstev a spousta analytiky, jako hmotnostní spektrometrie atd. Myslím, že kdybychom se podívali na to, co máte s sebou, najdeme spoustu věcí souvisejících s vakuovou technikou. Začnu třeba u brýlí. Máte pravděpodobně antireflexní vrstvy, které se dělají napařováním ve vakuu. Máte tady mobil, kde je x integrovaných obvodů, které jsou vyráběny v polovodičovém průmyslu, a jestliže ten integrovaný obvod se skládá řekněme ze 150 technologických operací, tak zhruba třetina z nich probíhá ve vakuu. Jsou to různá plazmatická leptání, depozice metalizací propojovacích sítí, odporových vrstev, kontaktních vrstev a nakonec krycí vrstvy, aby integrovaný obvod nepodlehl vnějším podmínkám, to vše probíhá ve vakuu.

Kolik hodin týdně strávíte v práci? Protože dnes jsme se tady sešli ve středu o půl osmé večer, což jistě není standardní pracovní doba běžných lidí.

Já myslím, že za posledních 23 let to bude průměrně 10 hodin denně. Co nebudu počítat, je ta spousta času na cestách, protože máme partnery a zákazníky po celé republice, ale naše dopravní infrastruktura skutečně neodpovídá 21. století v Evropě. Například včera jsem jel do společnosti Automotive Lighting vyrábějící reflektory do aut, do Jihlavy, která je cca 250 km daleko, 4 hodiny. Tento čas se při práci počítat nedá.

Jestli se mohu zeptat, kdo patří mezi Vaše dal\-ší zákazníky, nějaké známé nebo velké firmy?

Děláme hlavně servis vakuových zařízení, tím jsme také začali, a v současné době děláme i takový engineering a navrhujeme zákazníkům na míru vakuové systémy, které nelze běžně komerčně koupit nebo jsou příliš drahé a zákazník by rád něco levnějšího a jednoduššího. Naše výrobní portfolio zahrnuje např. detektory netěsností a celý příslušný systém. Mnoho komponent se dnes testuje na těsnost heliem, k tomu je třeba heliový hledač netěsností, a ten sám o sobě nestačí. Je třeba k tomu i nějaké příslušenství, nějaké komory, ovládání, řízení, vyhodnocování, a pod. Těch jsme už udělali možná kolem dvaceti, řadu z nich do zahraničí. Například teď máme díky jedné japonské firmě, která má v Čechách pobočku, zakázku z Malajsie, a dokonce se nám podařilo nahradit jejich japonské testery našimi. Dále děláme napařovačky či retrofity. Poslední napařovačku jsme dělali pro Univerzitu Palackého Olomouc, která pracuje na projektu reflektorů pro obrovský teleskop v Argentině. Ty reflektory se vyrábějí v Olomouci, ve společné laboratoři fyzikálního ústavu a univerzity. My jsme pro ně upravovali jednu aparaturu už v minulosti, a teď potřebovali na větší zrcadla novou aparaturu, tak jsme jim ji dodali.
Naší další činností je modernizace starších vakuových aparatur, protože tyto aparatury mají tu výhodu, že moc nestárnou, většinou stárne elektronika a některé technologie. Takže nám zákazník dá komoru a my mu ji vybavíme novými technologiemi a novým řídícím systémem.

Kam nejdál se Vaše zařízení dostala?

Nejdál asi do té Malajsie.

Byl jste tam Vy nebo někdo z Vašich zaměstnanců osobně?

Byl jsem tam osobně. Naši zaměstnanci jezdí i oživovat zařízení, ale soustředíme se hlavně na náš trh. Ale hodně zařízení máme v Rusku a něco po sousedních zemích. Nejsme však vysloveně výrobní firma.

Když jste zmínil to Rusko, ovlivňuje Vás nějak momentální politická situace a sankce?

Momentálně nedokážu posoudit. V Rusku může proces od nabídky k objednávce trvat klidně 2 roky, takže se nedá přesně říci. Každopádně v současné době sankce a vůbec postoj k Rusku vedou k tomu, že Rusové směřují k větší soběstačnosti. Před lety byl trend kupovat zařízení ze západu minimálně, aby je měli jako mustr. V současné době to spěje k tomu, že chtějí být nezávislí na západních technologiích. A komponenty si mohou koupit i v jiných zemích než v západní Evropě, zejména v Japonsku, Číně a Koreji.

Takže mohu to chápat i tak, že máte obavy, že už byste tam nemuseli v budoucnu dodávat?

My se snažíme být nezávislí na jejich trhu. Ale rozhodně to není můj výmysl, je to zkušenost i jiných lidí znajících Rusko. Snaha vyrábět si sami a orientovat se na jiné dodavatele je u nich evidentní. Zatím mají problém s termíny , řekli mi v Moskevském fyzikálním institutu. To, co u nich trvá 3 roky, je u nás za půl roku až rok. Takže když něco potřebují rychle, objednají si to raději na západě. Ale oni se vybaví, peněz na to mají dost, a potom se technologický náskok Evropy sníží.

Kolik procent z Vašeho obratu tedy jde do zahraničí?

To záleží na daném roce, někdy je to 30 \%, někdy 10 \%, Slovensko do toho nepočítám.

Kolik máte zaměstnanců?

24.

Stíháte je všechny hlídat?

Ne, ale já předpokládám, že některé hlídat nemusím.

Vím, že Vaší firmě se poměrně daří a má tendence se rozrůstat i do jiných budov. Znamená to, že Vaše původní budova Vám již nestačí?

Ano, již nám to nestačí. V této budově máme především servis a kanceláře, ve druhé budově máme montáž.

Takže chápu to správně, že firmě se daří, zakázek je více, a Vy potřebujete více prostor?

Ano, dalo by se to tak říci. Každý rok byl lepší a lepší.

Pomáhá Vám Jaderka nějak v tom, co dnes děláte? Spolupracuje spolu?

Jaderka mi nepomáhá, ale pomáháme si se známými jaderňáky. Škola mi v této chvíli nic nenabízí. Neříkám, že by nemohla, ale nejsme v tak těsném kontaktu. Kupodivu více spolupracuji s jinými školami, třeba s VŠCHT, s MatFyzem a také s VUT nebo Masarykovou univerzitou. Celkově spolupracujeme spíše s výzkumáky.

A co se týče toho, co jste se naučil na Jaderce? Pomáhá Vám to nějak dnes ve Vašem byznysu?

Ano, pomáhá mi to. Měl jsem štěstí, že jsem absolvoval kurz vakuové techniky u doc. Hůlka, který zůstal mým kamarádem a do dneška spolupracujeme, dělá pro mě výpočty a podobné věci. Doc. Hůlek byl člověk s praxí v CERNu a později dělal zástupce firmy Balzers, takže měl výborné znalosti z oboru. I to, co se učilo na KIPLu, bylo pro nás užitečné, dost se toho dalo využít tady v Rožnově v polovodičové výrobě. Nejvíc dnes čerpán ze zkušeností z výroby polovodičů, kde jsem byl 6-8 let vedoucím skupiny depozic tenkých vrstev, zahrnujících procesy napařování, naprašování a plazmatického leptání, to vše ve vakuu. Na tu dobu to byla technika na skoro světové úrovni. Stroje se nakupovaly ze západu a díky nim jsme v těch technologiím získali lepší přehled. Byli jsme tak v kontaktu s technickými novinkami. To se mi později hodilo v začátcích podnikání poté, co se Tesla v podstatě rozpadla.

Jak dlouho již podnikáte? Kdy byl založen Vakuum Servis?

Firma se nejprve jmenovala Servis Balzers, protože jsem spolupracoval s firmou Balzers, což byl takový benchmark v oblasti vakuové techniky. A to začalo v roce 1991.

Kdy se název změnil na Vakuum Servis?

Asi před 12 lety.

Když jsme zmínili vztah a zkušenosti z Jaderky, zaměstnáváte odtamtud nějaké lidi?

Ne. Zaměstnávám lidi hlavně z VŠCHT, nějaké z Univerzity Palackého a dále zaměstnávám lidi vyučené, dosahující svými znalostmi úrovně absolventů dnešních vysokých škol.

I Jaderky?

Možná i Jaderky. *smích* Oni nejsou teoreticky vzdělaní, ale umí si věci nastudovat, umí se je naučit a vynikají obrovskou šikovností a zájmem. A na vysokou školu nešli třeba jen proto, že to v jejich rodině nebylo tradicí.

Měl jste někdy problém s nějakým zaměstnancem, musel jste jej vyhodit?

Ne. *klepe na dřevo*

Takže vždy relativně spokojen se zaměstnanci?

Každý, kdo dělá v nějakém větším týmu, ví, že je skupina lidí, na které je řekněme 100\% spolehnutí. Pak jsou lidé průměrní. Pak jsou lidi, kteří vyžadují větší pozornost, a pak jsou lidi problémoví. Neexistuje nějaká homogenní skupina excelentních pracovníků. To může fungovat chvíli, ale to se časem stejně změní. Důležité je, a to jsem se naučil v Německu u firmy Pfeiffer Vacuum, pokud možno najít pro daného člověka optimální práci. V řadě případů jsem přibral lidi jako elektroniky, ale ukázalo se, že tu elektroniku moc neumí, ale byli třeba dobří mechanici. S tím se prostě musí bojovat. Ale je škoda, že tady nějakého jaderňáka nemám, a myslím si, že nejsou vůbec špatní. Jednu dobu jsme dokonce hledali fyzika, ale nakonec jsme to vzdali. Potřebujeme lidi, protože úkoly jsou složité a čím dál méně odborníků je ve firmách. Není problém koupit zařízení, není problémy jej postavit, ale problémem je dát tomu tu duši, udělat jej dobře, a poskytnout k tomu patřičné zázemí. Takže v současné době hledáme vysokoškoláka, který by dokázal zajet k zákazníkovi, zjistit problém, navrhnout řešení, navrhnout mu eventuálně i kalkulaci nákladů a ideálně když taky bude řídit finální ukončení. Takové lidi potřebuje každá firma. I když máme zrovna lidí dostatek, takové vezmeme, protože je jich málo.

Máte nějaké další plány na expanzi, kromě nové budovy?

Plány na expanzi nemáme, my jsme nikdy žádné neměli. Vždy jsme akorát chtěli být dobří a ono se to nějak vyvinulo samo. A myslím si, že pokud dobří budeme, pak budeme mít i práce dost a expanze půjde samovolně.

Užíváte si nějak svého úspěchu? Cítíte nějakou hrdost nebo se těšíte z toho, že jste schopný vydělat dost peněz?

Otázkou je, co je to úspěch. Já jsem nikdy neuvažoval o tom, zda jsem úspěšný nebo neúspěšný. Ale máme už něco za sebou a v oboru máme celkem dobrou pověst, což lze považovat za úspěch. A finance, co se vydělají ve firmě, ty ve firmě většinou zůstávají.

Takže ty peníze reinvestujete zpátky do firmy?

Něco se reinvestuje zpátky, něco se investuje do lidí, což je důležitá investice. Bohužel je trošku problém, že spousta projektů trvá dlouho, klidně tři čtvrtě roku, a po tu dobu je musíme financovat my. Spousta vydělaných peněz končí tak, že financují rozpracovanou výrobu. Takže potřebujeme hodně peněz na provoz. Můžeme si sice brát úvěry, ale k tomu jsem nikdy moc nesahal.

Říkal jste, že investujete do lidí. Tím se snažíte naznačit, že Vaši zaměstnanci se nemají špatně?

Já si myslím, že se špatně nemají, ale mluvím za ně *smích*, což je ošemetné. Myslím si, že drtivá většina mých lidí má nadprůměrný plat, ale to nemusí nic znamenat. Lidí u nás mají relativně volný režim, spoléhá se na jakousi loajalitu. Když si řekne, že potřebuje volno, tak ho dostane. Když přijde později, tak přijde později. Když potřebuje nějaké vybavení, tak se neřeší, jestli je to drahé nebo levné, řeší se hlavně, jestli je to potřeba. V tom mají, myslím si, řadu výhod.

Jaký byl Váš největší dosavadní projekt a jeho cena, pokud to není tajné?

Největší projekt byly ultravakuové aparatury pro Rusy. Byl to set za asi 18 miliónů.

Vidím ve Vaší ruce BlackBerry. Je to vaše srdcová záležitost, či co vás vedlo k dotykovému telefonu?

Bylo to období před čtyřmi lety nebo pěti, kdy byl BlackBerry nejlepší, a od té doby mi už zůstalo, protože mobil není pro mě smyslem života nebo nějaký přístroj číslo 1.

Takže nějaké nakousnuté jablko nebo zelený robotický panáček Vás neláká?

Potřebuji především číst emaily a potřebuji tlačítkové qwerty klávesnice.

A neuvažoval jste, že byste vedení firmy předal některému ze zaměstnanců a v uvozovkách hodil nohy na stůl a odjel třeba na dva měsíce na Havaj?

Ne, neuvažoval. Ale každopádně s věkem je potřeba změnit strukturu firmy. Ale docela mě mrzí, když někteří podnikatelé prodají firmu a věnují se jenom svým zálibám. Myslím si, že je dobré zachovat jakousi kontinuitu. I když na druhou stranu to chápu. My jsme z pohledu západu prožili takové nestandardní období, protože spousta lidí byla přinucena podnikat. Já třeba začal podnikat proto, že mi tady v Tesle řekli: „Dělej si to raději sám, bude to jednoduší.“ A já jsem potřeboval volnost, což mi fabrika nemohla dát. Když někdo zavolá, tak nebudu čekat, až mi ředitel dá povolení ke služební cestě, ale prostě se seberu a jedu. A to tehdy nešlo. A bylo toho víc. Takhle to začalo a spousta lidí musela vynaložit obrovskou energii na vybudování firmy z ničeho, vydrželi to těch 20 let, a pak si řekli, že už dost. To se dá pochopit.

Ale vy jste prostě zatnul zuby a jedete dál, když to tak řeknu.

Když bude zdraví sloužit, pojedu dál, ale už třeba nepracuji o sobotách a nedělích.

Jaké máte záliby, když tolik pracujete?

Věnuji práci přiměřené množství času. Někdy je třeba víc, když jde o projekty třeba pro ITER, kde jsou dané termíny a musí se udělat hromada byrokratické práce.
Ale mám rád kulturu a pěší turistiku.

Je něco, na co si potrpíte? Ať už auta, oblečení nebo něco v tomto smyslu, za co jste ochotný utratit „balík“ peněz?

Já myslím, že se držím dost při zemi, ale je potřeba mít ve firmě dobrá spolehlivá auta.

Tak se zeptám, čím jezdíte?

Jezdíme všichni Škodovkami, není proti nim výtek. A znám spousty firem v zahraničí, které mají flotily Škodovek. To auto prostě nezklame. Jinak si ve firmě potrpíme na kvalitní nářadí, já si potrpím na kvalitní jídlo. Kdysi mě ve firmě Balzers učili, že servisní technik má mít dobrý hotel a dobrou snídani, aby mohl dobře pracovat. Na takové věci se prostě finančně nehledí. Pokud je unavený a nespokojený, tak dobrou práci neodvede.

Chtěl byste studentům Jaderky něco vzkázat?

Chtěl bych jim vzkázat, že období studia, zejména v Praze, je úžasné z hlediska trávení volného času. Ale dnes to vidím tak, že v jejich věku je člověk nejvíce schopen se učit, a proto by měli svůj čas využít i k tomu, aby se něco naučili. A přeji jim dobré učitele. Nikoli jenom lidi, kteří něco umí, ale i lidi, kteří umí učit, protože se ukazuje, že v životě jsou důležité hlavně ty základy, pochopit látku, mechanizmy probíhající v přírodě a v technických vědách, než umět odvozovat nějaké rovnice, třeba že čtvereček A se rovná nule. Pamatuji si jistého kolegu z fakulty, který když šel jako doktorand do Kanady v rámci nějakého výměnného pobytu v 90. letech, zadali mu praktika, a ten pak řekl, že teprve tam pochopil, jak to funguje. A to je zase trochu smutná vizitka pro fakultu. Ten člověk je chytrý a nadaný, ale škola ho učila odvozovat, ale už ne nad tím přemýšlet. Primární pro něj bylo udělat zkoušky, a aby je udělal, musel předvést důkaz, v matematice i ve fyzice. Ale jak to funguje a co znamená ten čtvereček A, to se naučil až v té Kanadě. To je ten rozdíl anglosaského přístupu. A tohle vzkažte i svým učitelům, já jsem ochoten jim to i zdůvodnit, jestli by chtěli.

Děkuji za rozhovor.

Rádo se stalo.

Robin Stržínek


Napsat komentář

XHTML: You can use these tags: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>