I letošní zimní semestr se sportovci pod hlavičkou ST FJFI ČVUT Tralalalala činili ve snaze přesvědčit okolní svět, že jaderňáci jsou lidé všestranně nadaní, ničeho se nelekají a za svou fakultu nadšeně sportují. Corpus Omne vám přináší nejlepší okamžiky této sezóny.

(Zdroj: st.fjfi.cvut.cz)

Přátelské utkání La Tralalalala – FC Pivce 1:3

Bylo nebylo za jednoho krásného sibiřského počasí, že bys ani psa ven nevyhnal (no dobře zas taková zima nebyla, jen se po několika příjemných dnech docela výrazně ochladilo), šla statečná děvčata z Tralalalala obhajovat svou čest v přátelském utkání proti týmu FC Pivce. Největší strahovská prasata byla na utkání Veteránů, a tak to vypadalo, že si děvčata užijí zápas bez nutnosti použití plynových masek a že na sebe budou po celou dobu hry vidět. Trenér Mazi jim toto utkání domluvil doufaje v nějaký herní zázrak, lepší trénink se skutečnými soupeři a také chtěl postavit nebohou Nikču do brány, aby si zvykala na střely. Co se však dělo na hřišti, to daleko předčilo jeho očekávání…

Hřiště jen na několika málo místech čvachtalo, a tak to vypadalo, že se místo vodního póla bude hrát fotbal. A přátelé, opravdu se hrál FOTBAL. Hned při úvodním hvizdu se naše děvčata protlačila až k soupeřově brance a Áďa vstřelila pěkný gól. Povzbuzeny prvním gólem a také vědomím, že jde jen o přátelák, začaly se dít na hřišti věci. První přihrávka ne do prázdna. Skvělé, volal trenér. Další přihrávka a další. „Holky to je fotbal!“ řval na nás trenér, který se radostí málem potentoval. Nejvyšší pochvala, jaká se nám kdy od kteréhokoliv z trenérů dostala! Pivce se ale také nechtěly vzdát a hodlaly s námi hrát vyrovnanou partii. Opity rychlým úspěchem a fantastickou pochvalou od trenéra, dovolily jsme jim (i přes mnohdy skvělé obranné zákroky) několikrát vystřelit na bránu. Nikča byla v bráně skvělá (Na to, že šlo o její první opravdový zápas, tak klobouk dolů.). Bohužel však nebyla všemocná a za její záda se postupně dostal míč celkem třikrát. My jsme se však nevzdávaly a dál si pěkně nahrávaly, trénovaly narážečky a ohrožovaly bránu. Bohužel se do ní už nikdo nedokázal trefit. Některé z nás si dokonce vylepšily svůj rekord v tyčkách (Ne, vůbec mě neštvou celkem 4 tyčky v posledních dvou zápasech…).

Fanoušci vědí, že když se přijdou na zápas La Tralalalala podívat, takže mají zaručenu spoustu krásných pobíhajících žen. Co však ale nikdo netušil je, že od našich jaderných slečen uvidíme opravdický fotbal (Klidně se zeptejte našich trenérů, že je to fotbal.).

Tralalalala – Peleho vnuci 3:1

Již 14 dní je tomu, co chlapci naši z A-týmu opět turfy obuli a na řežbu s Peleho vnuky se nabudili. Boj to nebyl jen tak ledajaký, vždyť o třetí ligovou příslušnost šlo, a tak se sešli úplně všichni. Tři kluci kulhaví (Vojta, Honza a Jirka) blbě jen čuměli, ostatní sami se o výhru snažili. Hra nebyla zrovna líbivá, ve vzduchu bylo to divné napětí, nikdo si nepřál spadnout ze třetí. Rozkaz zněl jasně: „Nedostat gól!“ A tak to každý kopal hned do autu. Soubojů bylo na tři to zápasy. Fanoušci byli malinko nesví, přeci jen vždycky to padalo a tenkrát nic. Když tu z houfu vyběhl malinký Filípek a… než si ho někdo všiml, Filip už střídal – 1:0 pro naše. Ale s ohledem na zápas žádný efekt – hrálo se od autu k autu, skluz za skluzem, nadávka za nadávkou a Martin stále neměl zákrok. Po změně stran uklidnil řady Kuba s Milanem a vše vypadalo pohodově a tak nějak až snadně. A tak se Aleš rozhodl poškádlit Martinovy nervíky a vlastně díky tomu, že otálel s rozehrou a pak z metru nasolil útočníkovi hýžďové svaly, připsal si Martin první zákrok. Však taky Martin jasně mu vyčinil, červenej jak drak pár peprných slůvek z chřtánu vypudil. Jenže nakonec se stejně jednoho gólu vnuci toho legendárního kopáče dočkali, a tak nakonec na světelné tabuli svítilo skóre 3:1 a tím pádem jsme opět ukopali třetí ligu.

Trclclclclc – Selecao 3:5

Sezóna začala s novými posilami zápasem proti Seleção. Nové posily se projevily hned v prvních minutách obrovským nárůstem fyzické síly. Rapidní zvýšení střední kinetické energie systému Trclclclcl bylo pozorovatelné pouhým okem. Nástup gradoval až do šance Jendy, který trefil jenom tyč. Poté jsme dostali nějaké góly, ale ty nebyly podstatné. Po chvíli jsme totiž dali první gól sezóny, když se Honza uvolnil mazaným náběhem do offsajdové pasti a přehodil brankáře. V následujících minutách jsme nátlakem na rozhodčího vybojovali penaltu, kterou chladnokrevně proměnil Filip. Ke konci zápasu Matějovi došlo, že umí střílet, proběhl kus hřiště, zamířil, vypálil, trefil a vyrovnal. Bohužel pro opakování tohoto výherního algoritmu již nezbývalo dost času a navíc jsme pak dostali ještě nějaké góly. Na konci nikdo nechápal, jak je možné, že jsme prohráli, protože bylo jasně vidět, že jsme lepší.

Jaderný odpad – Sokolo Brazzers 6:12

Voľno, ktoré nám dopriala oslava vzniku 1. republiky, vonkoncom neprinieslo do radov Odpadu vákuum udalostí. Opustil nás Mára (podľa mojich posledných informácii ho draftovali New York Red Bulls ako reakciu na prestup Davida Villu do konkurenčného New York City FC), maródku si predĺžil Kubo Kopecký a, aby toho nebolo málo, pridal sa k nemu aj Vlad. A tak sme sa v netradičnom termíne, v pondelok 3. novembra, v tradičnom čase o 22:00 stretli na (tradičnom) mieste určenia, t.j. ihrisko č. 6, v (ako vy Česi pekne říkáte) „poněkud“ oklieštenom zložení. Nič to ale nezmenilo na tom, že sme sa hneď v úvode chopili iniciatívy a, ešte stále nosiac v hlavách senzačné víťazstvo spred 2 týždňov (a nepochybne aj následnú patričnú bujarú oslavu), pustili sme sa do súpera zhurta, čo nám okamžite prinieslo vedenie 1:0 (zásluhou Bertíka, ak sa nemýlim). Potom na nás však Sokoli vyleteli a najmä vďaka individuálnej aktivite ich 6-ky zvrátili výsledok v priebehu 4 minút z 0:1 na 4:1. Absencia súdruha Vladimíra sa odrazu zdala mať na našu obranu podobne deštruktívne dopady ako prítomnosť Američanov v Iraku, a tak sa gólostroj nezastavil a Sokoli nám z minúty na minútu odlietali ďalej a ďalej z dosahu. Polčas sa skončil nejakým katastrofálnym výsledkom, ktorý si radšej ani nechce nikto z nás pamätať. V druhom polčase sme síce nevyužili niekoľko odvážnych výprav súperovho (tak trochu hippiesácky vyzerajúceho) gólmana za silou kvetov (ktoré zrejme rástli na našej polovici), no i tak sa do streleckej listiny postupne zapísali Bamboš, Juraj a myslím, že znova Bertík, niektorí dokonca viac ako raz. To isté sa však dá povedať aj o našich súperoch, a aj keď Štěpán v bráne robil čo mohol (čo sa nášho tímu týka, rozhodne si zaslúžil titul hráča zápasu), nezabránil prievanu v našej sieti, a tak sme si po záverečnom hvizde podávali ruky za konečného stavu 12:6.

Jaderný odpad – Pejráci 1:9

Hola hola, Krůta volá!

Po krátké letní pauze, která se zdála o to kratší, o kolik víc člověk pil, startuje další ročník Strahovské ligy. A samozřejmě Jaderný odpad nemohl chybět a opět nastoupil do poslední ligy s tužbou udržení posledního místa, chcete-li prvního od konce. Vlivem dokončení vzdělání a odchodu některých členů na zkušenou (Tonda odjel konvertovat Japonsko, Radek jakožto regulérní úkáčko bude provádět diverzantské akce z Dubny) se tým jaksi zmenšil, a tak bylo na vrchním kapitánovi, hlavě pomazané, penisu obřezaném, überlajtnantovi, sturmbahnführerovi a v neposlední řadě teoretickém fyzikovi O. Löwovi dát partu opět do kupy, či jí alespoň doplnit. Inu došlo k doplnění sestavy. Díky vtipné povaze našeho bla bla bla Löwa najmul Rusa, Slováka a Čecha. I přes jisté neduhy, nedostatky a pohlavně-chorobní přebytky (odborně posoudil Ing. Kecek) se jedná o skvělé členy našeho kádru. Zbytek představovat nemusíme, to je již dobře známé, avšak pro osvěžení mysli děravé jak pivní pěna uvádíme – lenoch, sólista, díra v bráně, díra v obraně, díra v útoku, blondon aus london, máma mě stříhá na Adolfa a simulant. Pozorný čtenář si jistě domyslí, že se jedná o skutečně vražednou sestavu.

No a teď k samotnému zápasu. Proti nám nastoupil tým Pejráci. Byla to banda cucáků sajících matčino mléko a semeno okresního kněze každou neděli, čtyřikrát do roka i semeno krajského kněze a když pánbůh nebo kníže dá, tak jednou do roka i semeno Halíka, Dalíka či jiného famfulíka (opět zákulisní info od Ing. Kecka, původ a pravost informací se neodvažuji ověřovat). Zápas začal. Vzhledem k tomu, že bylo teprve úterý, byli hoši ještě z víkendu značně ulepení. Kopačky se jim leskly jak psí koule (máma vyleštila). Hoši nehráli špatně, ale ani dobře. Zato my jsme hráli jenom špatně a tím všechna čest nám! Štěpán chytal jak geroj Čapájev, Bertík to furt posílal do protihráčů, Blondon přišel bez Zuzky (navrhuju pokutu 50 za nepřivedení Zuzky) a kapitán bla bla bla to komentoval ze střídačky, jelikož na poli to kvůli zasviněným plicím od ostravského luftu nemohl udýchat. Bylo zvláštní být na zápase, kde nelítají píči a kurvy všude kolem. Neopomínejme samotný zápas. Naskytlo se nám hned několik krásných fotbalových momentů. Ťukes, patička…buuuum! A Štěpán tahá ulepenou loptičku z brány (několikrát). No inu stane se. Jenže náš protiútok se vzchopil a vyslal pár ran přes polovinu. A když už šly rány, tak sem tam šli přes půlku i hráči a v jejich čele bombič Áda Bamboš (který ovšem gól nevsítil)! Třesk, plesk…gól!! Úkol splněn, nedostali jsme kanára! Sportu zdar!! Nazdar!!

Eva Gocníková
Vojtěch Cvrček
Jan Povolný
Juraj Kováč
Adam Kecek


Napsat komentář

XHTML: You can use these tags: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>