Mají tam vůbec internet? Víš, když tam byli moji kamarádi, tak se na kolejích netopilo a netekla tam teplá voda, tak jak to tam chceš vydržet? Co když tě nepustí domů? Tobě je zima na Ukrajině, a to chceš na Sibiř? Na takovéto a další podobné dotazy jsem musela odpovídat své mamince, kamarádům a známým a musela jsem jim vysvětlovat, že Rusko už je na tom trochu jinak, že tu je civilizace a že se o mě nemusí bát.

sibir_pan_1

K Vánocům jsem dostala od jednoho kamaráda knížku od ruského spisovatele Sorokina – Den opričníka. Jde o antiutopistickou satiru na ruskou společnost a děj je zasazen do roku 2027. Knížku jsem začala číst po státnicích, tedy pár dní před odletem na Sibiř, a jelikož se mi nevešla do kufru, tak ji stále nemám dočtenou. Je to hodně depresivní čtení, takže mě to úplně vhodně nenaladilo, a když k tomu připočteme několikahodinovou cestu letadlem, šok z ruských kolejí, tak se ani nikdo nemůže divit, že jsem prvních pár dní měla velkou depresi. Ale všechno bylo den ode dne lepší. Začalo se mi v Tomsku líbit a teď už bych si i dokázala představit, že bych tu žila.

Momentálně studuji na Tomsk Polytechnic University na Katedře aplikované fyziky obor Medicínská fyzika. Takže teoreticky studuji stejný obor jako v Praze. Háček je trošku v tom, že tento obor se normálně nenabízí pro zahraniční studenty, takže mám speciální studijní program – všechny předměty studuji v ruštině a většinou jsem jediný student na přednášce. Na jeden předmět chodím společně s ruskými studenty, kteří studují na bakalářském studijním programu. Asi kvůli tomu, že se znám se dvěma studentkami, které byly minulé letní prázdniny u nás na katedře v Praze.

sibir2015_hlavBud

Docela vtipné je to tady s rozvrhem. Na začátku semestru zjistíte číslo skupiny a na internetu si najdete svůj rozvrh, který se ještě trochu mění v průběhu prvního týdne. Navíc se tu hraje na sudé a liché týdny, takže máte každý týden trošku jiný rozvrh – pokud máte stejné předměty, tak je máte aspoň v jiných učebnách. A když si konečně zvyknete na svůj rozvrh, tak přijde v půlce semestru takzvaná lomka. Zkrátka najednou máte od půlky semestru úplně nový rozvrh. Takže ve výsledku je nejlepší, když si dáte svůj rozvrh do záložek a každý den ráno se kouknete, kam máte jít. Tohle všechno se mě týká pouze okrajově – pokud jde o hodiny ruštiny. Mimo to mám ještě zapsaných 7 dalších předmětů, které budu dělat tak nějak postupně. Aspoň takový byl plán. Začala jsem se dvěma předměty, teď už mám tři a časem bych měla dělat i nějaké zkoušky a začít s dalšími předměty. Jenže touhle dobou už jsem měla mít ty první dva předměty hotové, ale vzhledem k tomu, kolik tam mám napsat písemek, si neumím představit, že bych zvládla udělat tu zkoušku v nějakém super předtermínu. Uvidíme.

Normálně je tady studium na vysoké škole nastavené tak, že většinu práce uděláte ve škole a doma toho moc nemusíte dělat. Což zase neplatí pro mě. Většinou mám kopu domácích úkolů, které sice nejsou kdovíjak těžké, ale je jich hodně. Aspoň to jsou příklady „ze života“ (konečně!). Hodnotit nějak celkově úroveň zdejšího školství si netroufnu. Ani nemůžu srovnat svůj obor s tím v Praze, protože je to strašně rozdílné – záleží na učitelích. Jedna cvičící například netuší, proč má integrál toku částic od izotropního zdroje vyjít nula, ale prý letos cvičí poprvé, tak snad si to časem zjistí. Na druhou stranu mám zas k jinému předmětu úplně skvělá skripta (kdybych je měla už na bakaláři v Praze, tak za ně někomu urvu ruce). Takže bych to shrnula – pokud chcete, můžete se tu flákat a bude to pro Vás taková ta klasická Erasmus dovolená. A pokud se Vám tohle nezamlouvá, tak se tu můžete i hodně naučit a dá Vám to dost zabrat.

Památník u Řeky Tom.

Ale já jsem na Sibiř nepřijela jen kvůli škole, že ano. Zatím jsem se nepodívala mimo Tomsk, protože první týden mi vyřizovali registraci (jakože mám v pohodě víza) a minulý týden jsem zase musela odevzdat pas, abych mohla dostat víza do Japonska (žení se mi tam bratr, já osobně bych tam nemusela jezdit) a taky aby mi je prodloužili až do léta. No a bez pasu v podstatě nemůžu opustit Tomsk. Ale až konečně budu moct, tak chci jet na Bajkal, na Altaj, podívat se do Krasnojarsku a třeba i někam dál.

Studentský život na TPU taky není k zahození. V Tomsku je asi šest různých vysokých škol a na TPU jezdí nejvíc zahraničních studentů, takže na TPU máme Buddy Building Club, jehož členy jsou i studenti z jiných univerzit, nebo i bývalí studenti. Super je, že většina lidí je tu strašně nadšená, že se chcete učit rusky, takže komunikační ruštinu se tu naučíte docela rychle. Ale zkuste pak svému profesorovi s touto ruštinou vysvětlit, jak funguje magnetická rezonance nebo co je to tvorba párů.

Výměnný pobyt v Rusku je asi jeden z mála pobytů, který vám nesežere celoživotní úspory. Vzhledem k současnému kurzu rublu tu není problém vyžít se stipendiem od ČVUT. Když do toho započtete cestu sem a zpátky a výdaje na cestování, tak už vám to nebude stačit, ale TPU nabízí stipendium pro zahraniční studenty, které vám trochu pomůže.

Prezentujeme ČR!

Já momentálně bydlím na kolejích, za které bych měla platit asi 270 Kč měsíčně (ale zatím jsem ještě nic neplatila, a to už tu bydlím měsíc). A pokud by se Vám zdálo i to jako moc peněz, tak můžete bydlet na ruských kolejích. Za nejlevnější zaplatíte asi 80 Kč měsíčně. Jídlo tady je plus minus stejně drahé jako u nás a třeba panák vodky v baru stojí 30 Kč (pivo nepiji, tak ceny piva zmapované nemám).

Závěrem dodám, že pokud chcete jednoduché, bezproblémové studium v zahraničí, tak sem nejezděte. Spousta věcí by Vás tu vytáčela a nelíbilo by se vám tu. Ale pokud vám nevadí nějaké to vzrušení, trocha dobrodružství a spousta sněhu, tak TPU bude Vaší volbou číslo jedna pro přihlášky na zahraniční výměnný pobyt!

Anna Povolná


Napsat komentář

XHTML: You can use these tags: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>