Všude kolem jsem vždycky slýchala: „Jen vyjeď na semestr pryč, je to skvělá zkušenost!“\, A já si pořád říkala, ale jo, chci vyjet… jednou. Ale radši někam do Evropy – třeba Německo nebo Skandinávie – nejsem žádná velká cestovatelka… Ale jak už to tak bývá, člověk míní a (nepříliš slavné) výsledky z jazykových testů a přijímacích pohovorů mění, a nakonec se to všechno semlelo úplně jinak. Pořád jsem to odkládala a odkládala, až jsem v rámci náhradního kola výběrového řízení na mezinárodní bilaterální dohody měla na výběr asi ze šesti zemí mimo Evropu. A já si tak říkajíc za pět minut dvanáct vybrala Taiwan – zemi, o které jsem nevěděla skoro nic a možná i proto mě zlákala.

taiwan

Studuji na National Tsing Hua University ve městě Hsinchu, které leží asi 70 km jižně od hlavního města Taiwanu Taipei. Univerzita je jedna z nejlepších na Taiwanu a v oblasti jaderného inženýrství je dokonce nejlepší (ono taky dost možná jediná, ale to nevím určitě, tak mi moc nevěřte :-)). Protože papírování před odjezdem je vždycky sranda a ne vždy se vše vydaří, studuji tu na Fakultě biomedicínského inženýrství, kde mám také přiděleného profesora a laboratoř. Biomedicína je tak trošku mimo můj obor Radiologická fyzika, který studuji na Jaderce, ale naštěstí jsem tu neplánovala dělat na diplomce a předměty jsem si mohla zapsat z různých fakult, takže laboratoř je pro mě spíš symbolická záležitost.

Přiznám se, že kvůli samotnému studiu jsem na Taiwan tak úplně nejela. Zajímalo mě hlavně to, jak se žije v zemi na druhém konci světa, byla jsem zvědavá, jak moc jiní jsou Taiwanci a Taiwanky a celkově jsem chtěla mít možnost poznat svět pro mě dost exotický.

A zjistila jsem, že exotika to je velká. Taiwanci a Taiwanky jsou úplně jiní než my z české kotliny a i způsob studia je tady absolutně odlišný. V magisterském studiu musí mít Taiwanci celkově předměty za 24 kreditů, což znamená cca 2-3 předměty na semestr, a zbytek času tráví prací ve své laboratoři na daném výzkumném problému. Stávají se tak velmi rychle odborníky na svoje téma, ale je evidentní, že tím přicházejí o obecnější rozhled. Hlavně při práci ve skupinách jsem si všimla, že Taiwanci jsou úžasně pracovití a schopní zvládnout jasně zadaný úkol, ale jsou takoví neiniciativní. Bojí se projevit vlastní názor, rozhodnout co a jak udělat a o všem se rozhodují strašně dlouho.

taiwan2

Pravdou je, že velkou bariérou je pro ně angličtina. Většina taiwanských studentů umí anglicky možná lépe než já, ale bojí se ji používat. Tak například jsem si tu zapsala dozimetrické praktikum – jeden z mála předmětů vyučovaných v angličtině. Jenže na první hodině jsem zjistila, že jsem tam jediná, kdo umí čínsky akorát pozdravit a objednat si pivo, ale jinak bych vážně ocenila tu angličtinu. A tak jsem skončila ve dvojici s chudákem Taiwancem, který jako jediný ze třídy na anglicky vyučovaném předmětu kvůli mně musí mluvit anglicky. A Taiwanci neradi mluví anglicky\dots a Taiwanci hlavně neradi mluví\dots a ještě navíc s bílou holkou! Prvních pár týdnů jsem ze svého chudáka parťáka měla pocit, že by nejradši celý předmět failnul, než aby musel měřit se mnou, ale poslední dobou už jsme si i povídali. Třeba pět minut\dots

Nejzábavnějším předmětem ale jednoznačně zůstává čínština. Škola umožňuje zapsat si velmi intenzivní kurz v rámci studia (a na rozdíl třeba od technické univerzity v Taipei zadarmo), čehož mi přišla škoda nevyužít. Přiznám se, že to jde ztuha. Čínština je pekelný jazyk a po třech měsících si umím akorát objednat jídlo (když jsou u toho napsaná čísla) a čas od času rozumím, kolik mám zaplatit. Ale je vidět, že místní hodně těší, když se člověk o čínštinu aspoň pokouší, i když to je bída s nouzí.

taiwan3

Ale jak už jsem zmínila, studium je jen část pobytu, je třeba si vychutnávat i krásy Taiwanu. Hory, obrovské národní parky, chrámy, moře, teploučko už od února, prostě paráda. Taiwan má asi poloviční rozlohu než ČR a spoustu krásných míst, které se tu dají o víkendech prozkoumávat. Super je, že všechno je tu blízko a cestování tu nevyjde moc draho. Teda ne že by tu bylo nějak moc levno, ale určitě je Taiwan jedna z levnějších variant exchange programu. Ceny většiny věcí, co tu člověk potřebuje, jsou v současnosti srovnatelné s ČR. A pak tu jsou celkem levné letenky na Filipíny, do Vietnamu a tak všude možně po Asii. Takže pokud člověk chce a zbydou mu nějaké peníze, dá se zdejší pobyt krásně prodloužit nebo zpestřit cestováním po jihovýchodní Asii. Stipendium, které poskytuje ČVUT na pokrytí základních potřeb jako ubytování a jídlo, vcelku vystačí, výdaje naskakují s letenkou na Taiwan, vízem, pojištěním a samozřejmě pak záleží na tom, jak moc se člověk rozhodne cestovat a výletovat.

A jestli bych Taiwan, resp. moji univerzitu, doporučila? Taiwan určitě ano. Je to nádherná země a velmi příjemná kombinace exotiky a civilizovaného a moderního světa. Poznáte úplně jinou mentalitu lidí než v Evropě, ochutnáte spoustu úžasného jídla a mnohem víc si začnete vážit slov napsaných latinkou. Hsinchu je relativně malé město s nulovým kulturním a nočním životem, takže je vlastně ideální pro studium. Univerzita na druhou stranu disponuje nádherným a obrovským kampusem, krásnými sportovišti a spoustou mimoškolních aktivit, klubů, sportovních týmů a různých spolků. Většinu zahraničních studentů tvoří Indové a studenti z latinské Ameriky a je tu opravdu málo Evropanů, což já osobně považuji za obrovskou přednost NTHU. Univerzitu bych ale spíš doporučila na PhD. studium nebo na exchange, ale s tím, že sem pojedete psát diplomku. Pro studenty, kteří sem jedou studovat předměty v angličtině, tu moc dobré podmínky nejsou a je potřeba se tak připravit na možnost, že budete něco „studovat“ v čínštině. Ale i to je celkem dobrá zkušenost, minimálně zjistíte, že nic není nemožné. :-)

taiwan4

Veronika Paštyková


Napsat komentář

XHTML: You can use these tags: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>