V první půlce dubna jsme navštívili firmu ENVINET a.s. a vyzpovídali jsme pana Ing. Františka Vágnera jakožto generálního ředitele, předsedu představenstva a zakladatele firmy ENVINET a.s. v jedné osobě. Jak se dostal ke studiu na FJFI, co ho vedlo k založení firmy, která patří k lídrům na trhu v oblasti dodávek radiometrických systémů, laboratorních technologií, průmyslových automatů a projektů pro jaderný průmysl, především pak co vedlo k prodeji firmy do rukou francouzské skupiny Nuvia a nejen to, se můžete dozvědět v tomto rozhovoru.

Co Vás vedlo ke studiu na Jaderce?
Na gymnáziu mě vždy matematika a fyzika bavila. Zajímal jsem se i o astronomii a různé další technické vědy. A právě na gymnáziu jsme měli vynikajícího profesora na chemii, a tak jsem si řekl, že najdu něco, co kombinuje všechny tyto obory dohromady – matematiku, fyziku i chemii. A proto jsem šel studovat jadernou chemii na jadernou fakultu. Ta kombinace byla pro mě zkrátka taková výzva.

Jak dnes vzpomínáte na své studium, na Prahu a studentský život? Bylo to pouze učení a knížky nebo i zábava?
Myslím, že mám na své studium jen pozitivní vzpomínky. Z různých anket vždy vycházelo, že jaderná fakulta je nejobtížnější a já byl hrdý na to, že tam studuji. Měli jsme v ročníku výborný kolektiv a rád také vzpomínám na Prahu, která pro mě pocházejícího z vesnice ve východních Čechách byla něčím úplně novým. Vždycky mě to ale táhlo zpátky domů. Žít či pracovat v Praze, to jsem už předem vyloučil. Ale byla to pro mě zajímavá zkušenost. Nevím, jestli takové zkušenosti mají i dnešní studenti, ale když jsem přišel z venkova do města, byl pro mě celý ten začátek, a hlavně první přípravný kurz, úplná španělská vesnice a zjistil jsem, že jsme se na gymnáziu spoustu věcí neučili. Ale během toho jednoho semestru se to všechno srovnalo, a my, kteří jsme jenom koukali vzadu, jsme potom byli nejlepší.
vagner
Jsou nějací lidé z pedagogů FJFI, na které nemůžete zapomenout?
Určitě to bude prof. Lonek, který nás měl na matematiku. Matematika… na ni mám úžasné vzpomínky. Po několikáté hodině matematiky už nikdo nevěděl, o čem to je, ale ve skutečnosti jsme poprvé za život viděli, jak je všechno logické a jak je ta matematika geniální. Když jsem se učil na první zkoušku z matematiky, spočítal jsem stovky příkladů, a najednou se mi ta logika a genialita matematiky začala ukazovat. Z 11 lidí jsme zkoušku nakonec udělali jen 2, což se pro mě stalo vzpomínkou, která mi zůstala do teď. Něco takového jsem zažil jen jednou a už se mi to nikdy v životě neopakovalo.

Mezi jaké studenty jste patřil, co se týče prospěchu?
Tak i druhý je už vlastně poslední. A já jsem chtěl být co nejlepší.

Vím, že tématem Vaší diplomové práce bylo ,,Studium interakce radia se sedimenty v odpadních vodách“.
Studium na Katedře jaderné chemie mělo jednu velkou výhodu. Nevím, jak je to dnes, ale měli jsme některé odborné chemické předměty na Karlově univerzitě, a tak jsme vlastně studovali na dvou vysokých školách. V té době se navíc těžil ve Stráži pod Ralskem uran chemickou metodou, která měla určitým způsobem dopad na životní prostředí. Dělal jsem k tomu nějaké analýzy sedimentů z výpustí uranových dolů, takže to byl pro mě takový první kontakt s aplikací uranu a s tím spojeným průmyslem, ze kterého se potom vyvinul můj zájem o Jadernou elektrárnu Dukovany.

Neuvažoval jste po získání inženýrského titulu o dalším studiu?
Uvažoval, a celé se to mělo tak, že škola byla perfektní, a když to člověka baví a studium mu jde, automaticky se předpokládá, že by měl studovat dál a udělat si kandidaturu. Jenže já jsem nikdy nebyl ve straně, šance v takovýchto záležitostech byla pro mě minimální. I když jsem o tom uvažoval. Pak se objevila možnost jít pracovat do Dukovan, které se právě začínaly stavět. Ale i potom jsem se během práce snažil udělat tu kandidaturu, ale nakonec to nebylo možné, protože jsem zkrátka nebyl politicky angažovaný.

Nyní se vzdálím od školy… Co předcházelo založení firmy ENVINET?
Nikdy jsem neuvažoval, že bych cíleně budoval nějaké vlastnictví, ale viděl jsem v tom to dobrodružství v rozvíjení dalších možností, ty znalosti, kterými se člověk může živit, sdružovat kolem sebe nadšené lidi a vydělávat peníze. Jaderná fakulta je v mých očích perfektní příprava do života a do technicky zaměřeného zaměstnání. V elektrárně Dukovany jsem začal pracovat v cechu chemie. V jaderné elektrárně je problém především se zářením, měřením záření, radioaktivitou, radioaktivními odpady, a tak jsem pracoval v laboratoři gammaspektrometrie. Měli jsme tam nejunikátnější vybavení, které jsem ani na fakultě nikdy neviděl a které jsme si tehdy při budování chemických laboratoří mohli zakoupit. Tam jsme se dostali už hned zpočátku k možnostem využití výpočetní techniky, vývoji různých programů pro zpracování dat a automatizaci v laboratořích. Když už byly všechny 4 bloky elektrárny spuštěné a všechno tam už pro mě byla vlastně zaběhnutá záležitost, tak jsme se s kolegy rozhodli, že zkusíme naše znalosti uplatnit v soukromém sektoru, to bylo takové to prvotní rozhodnutí. Neuznával jsem, že když člověk pracoval ve stabilním zaměstnání, že si přitom přivydělával někde po večerech nebo sobotách a nedělích nebo na úkor práce. Takže jsme se v určité chvíli rozhodli, trochu z recese, že se zúčastníme jednoho výběrového řízení na rekonstrukci všech počítačových sítí na obecních úřadech tady v okolí Třebíče. Našli jsme strategii a partnery, a nakonec jsme to vyhráli. To byl ten začátek. A pak člověk hledal nějaké další možnosti, jak využít svých znalostí ze školy v kombinaci se znalostmi z jaderné elektrárny, které byly rozsáhlé a unikátní.

Kolik času věnujete práci a kolik soukromému životu? A jak se toto postupně s časem vyvíjelo?
Musím říct, že rodina byla hodně tolerantní, když jsem se z jistého zaměstnání rozhodl odejít do soukromého sektoru. A když teď vidím, kolik to přinášelo problémů a jak to byla komplikovaná věc, divím se, že to vzali s takovým klidem. Zkrátka mi věřili, že když do toho půjdu, tak to zvládnu. Ale moje práce, to není jen na těch 8 hodin denně, je to práce nepřetržitá, která má svoje výhody i nevýhody. Výhodou soukromého podnikání je, že si člověk může svůj čas naplánovat jak chce, a může jej věnovat i rodině. Když člověk pracuje někde, kam musí ráno odjet autobusem, a vrátí se odpoledne ve 4 hodiny, tak je to možná ta horší varianta, když místo toho si může přes den něco zařídit a pracovat potom třeba do noci.

Co je dnes stěžejními body, čím se firma ENVINET zabývá?
Jak jsem říkal, všechny své dosavadní zkušenosti jsem se poté snažil rozvíjet ve firmě. Zpočátku to byly počítače, kde jsme měli dobré základy a tím určitý předstih před konkurencí. Budovali jsme počítačové sítě pro zpracování chemických a radiačních údajů, systémy pro sběr dat z různých čidel a nabízeli jsme další služby kolem měřicích systémů. Protože jsme měli zkušenosti s informačními systémy, rozvíjeli jsme současně i skupinu vývoje softwaru a zaměřovali se na další softwarové aplikace pro jadernou elektrárnu. Znali jsme její technologie a provoz a snažili se najít slepá místa, kde lze nabídnout nějaký aplikační software. Naše firma patří v současnosti v této oblasti ke špičce v republice. V elektrárnách je velké množství laboratoří – radiochemických, chemických, dozimetrických, životního prostředí, a to byla pro nás příležitost se zapojit do vybavování těchto laboratoří přístrojovou technikou. Tak jsme vlastně začali nabízet i služby v oblasti laboratorních technologií. Nechtěli jsme být dodavateli laboratorního nábytku nebo jen nějakého přístroje, ale komplexního řešení pro celé laboratoře až po úroveň počítačových sítí a informačního systému. Myslím, že v tomto máme v rámci republiky unikátní postavení. Známe potřebné laboratorní přístroje, metodiky měření, jsme schopni zpracovat dokumentaci a nabídnout informační systém pro zpracování dat. Takže jsem v mé soukromé firmě rozvinul to, co jsme v elektrárně budovali jenom nad rámec naší práce. Jednou oblastí, která se rozvinula později a v níž patříme k top firmám v České republice, je průmyslová automatizace. Ale zase to začalo u jaderné elektrárny, když nás požádali, abychom dodali měřicí systém pro sledování hermetických uzávěrů na vstupu do kontejnmentu v Temelíně. No a pak se na nás obrátili z průmyslu, jestli chceme testovat světlomety a další komponenty automobilů. Postupně jsme z nuly vybudovali divizi průmyslové automatizace, která dnes dělá čtvrtinu našeho obratu. Takže většinou to začalo u jádra a přes něj jsme se dostali k těm dalším možnostem uplatnění.

Vím, že došlo k prodeji ENVINETu společnosti Soletanche Freyssinet. Kdy k tomuto prodeji došlo a co Vás k tomu vedlo?
V roce 2012 nás oslovila jedna pražská firma zabývající se akvizicemi, jestli bychom se nechtěli zkontaktovat s partnery, kteří by měli o naši firmu zájem. Takže z naší strany to nebylo nijak cílené, že by nás to všechno zkrátka přestalo bavit, bylo to obráceně. A podařilo se nám těmito jednáními dospět k firmě Soletanche Freyssinet. Ve skutečnosti se ale jedná o zapojení do skupiny Nuvia, což je logická skupina firem, které pracují pro jaderné elektrárny hlavně ve Francii a Anglii. A tohle nás zaujalo, protože Anglie i Francie pokračují ve svém jaderné programu. Na druhou stranu jsme my pro ně byli úžasně zajímavá firma, taková brána do střední a východní Evropy pro jejich byznys, protože, a to jsem tady neříkal, je čím dál tím větší část našich zakázek realizována v zahraničí – na Ukrajině, v Chorvatsku, v Litvě a v Lotyšsku, v Rusku, a dokonce i v Saúdské Arábii, takže věděli, že máme nějaké kontakty, že tu máme mnoho lidí, kteří umí rusky, že si dokážeme najít obchodní partnery a rozumět jejich mentalitě, a to se jim líbilo. Pak u nás viděli naše zázemí a naše haly se špičkovým vybavením. Obdivovali naši práci a navíc, to mě překvapilo, mi úžasně důvěřovali. Hloubková kontrola naší firmy probíhala několik dní, i když jinde to probíhá měsíce. Jsem rád, že i po prodeji naše výsledky dalece předčily jejich očekávání a naše firma patří k nejlepším ve skupině Nuvia.

Jaké je postavení ENVINETu v rámci Nuvia Group, kde jsou Nuvia France, Nuvia UK, India, Nordic…?
Nuvia se skládá ze třech hlavních seskupení, a to Nuvia France, Nuvia UK a ENVINET a.s., který se také časem přejmenuje na Nuvia Czech nebo něco podobného. V nejvyšším vedení zastupuje naši firmu Martin Pazúr, který je od letošního roku generálním ředitelem a předsedou představenstva firmy ENVINET a.s., a dále tam jsou zástupci z Anglie a z Francie. Pak je mnoho těch menších firem, jako Nuvia Norway, Canada nebo India, ale my jsme zkrátka jedni z těch hlavních a naše pozice je velmi dobrá, protože naše výsledky jsou excelentní, jedny z nejlepších ve skupině.

A jak tohle berete z osobního hlediska? Vybudoval jste firmu s nějakým jménem, která se již brzy přejmenuje…
Kdo mě zná, tak ví, že na tomhle jsem nikdy nelpěl. Moje krédo je, že cesta vede jenom kupředu. Já chci něco budovat s dobrými lidmi, aby to mělo nějaký smysl a nějaký cíl. Snažíme se být nejlepší a hledáme stále nové příležitostí. Naše jméno vzniklo historicky po mém odchodu z firmy ENVIRO, kterou jsme s kolegy z Dukovan původně založili. Kolegové asi neměli tu odvahu pokračovat v podnikání sami a chtěli se spojit s jednou pražskou firmou, ale já jsem s tím nakonec nesouhlasil, a tak jsme se rozešli. Myslím si, že jméno firmy není rozhodující, ale hlavní jsou schopnosti lidí, vztahy a firemní kultura celkově. Za sebe mohu říct, že i v budoucnosti, když ode mne kdokoliv bude něco chtít, budu vždy připraven naší firmě pomoci.

Takže jste prodej ENVINETu bral spíše jak krok kupředu pro firmu?
Ano, byli jsme rádi, že se to tak vyvinulo, a taky jsme měli trochu štěstí, že se náš byznys za poslední 3 roky tak rozvinul. Nikdy jsem neuvažoval o tom, že jde o nějakou rodinnou firmu. Vždy jsem měl plat, který byl úměrný všem ostatním, a vždy jsem se cítil jako zaměstnanec. Nechtěl jsem spolupracovníky přivést v budoucnosti do nějakých problémů a taky jsem chtěl, abychom pokračovali v jaderném byznysu. Našli jsme partnera, který má o nás a naši filozofii zájem a který nás chce nějakým způsobem posunout dál. Je to vždy otázka dohody a kompromisu. Setkávám se s různými podnikateli, kteří mají přehnané představy o hodnotě své firmy. My jsme našli dobrou rovnováhu. Byl jsem ochoten nést veliké závazky a rizika a nakonec se během těch 3 let ukázalo, že vše jde správným směrem.

Vaše firma sídlí na mnoha místech. Jak je pro Vás těžké řídit firmu na tolika místech naráz?
Je to určitě vždycky obrovský problém a nejradši bych byl, kdybychom byli všichni v jednom městě. Musí to být založeno na tom, že v dané lokalitě je nějaký člověk, kterému absolutně důvěřuji, který je loajální i nadšený, sdílí naši kulturu a převezme zodpovědnost za lidi, kteří na odloučeném pracovišti pracují.

Když se podíváme na tržby ENVINETu, které má v řádu stovek miliónů, musíte na lidi působit jako velice bohatý muž. Cítíte se bohatý?
Jak jsem říkal, pocházím z vesnice a tam mě momentálně zajímá, aby můj tatínek, kterému je 95 roků, dožil ve štěstí a klidu. Určitě mám možnosti, to ano, ale jsem také velmi velkorysý a svým způsobem jsem pomohl mnoha lidem i v podnikání a podobně. Všechno nemusí být jen o zisku. Bohatý… já se tak neberu… Mám možnosti větší než mnoho jiných lidí, ale že bych z toho měl nějaký pocit moci a něco si tím dokazoval, to ne. Já jsem raději, když mě někdo ocení ne za to, že mám luxusní auto, ale za to, že jsem něco vybudoval, že mě v práci moji lidé chválí a že máme dobrý kolektiv a vztahy v něm. To je pro mě víc, než aby mě někdo uznával za nějaké majetky a bohatství. A kolikrát to není jenom o tom, kolik má člověk peněz, ale spíš že může dělat věci, které chce dělat, které ho obohatí a má z toho radost, že může pomoct. Třeba teď chystám pomoc městu v záležitostech rozvoje a budovaní zázemí pro seniory. Určitě nejsem typ, co by měl v bance uložené peníze a chodil se na ně dívat. Já se zkrátka pouštím stále do nových aktivit. To by se možná mohlo týkat i absolventů jaderné fakulty, kdyby měli v budoucnu zájem se do něčeho pustit, měli nějaké nápady, tak já jsem ochoten jako finanční investor jim s tím pomoci. Pomohl jsem takto už některým kamarádům. Takže částečně investuji do dalšího podnikání.

Potom spíše z osobního života, když, jak sám říkáte, máte ty možnosti, na co si potrpíte? Sbíráte třeba nějaké předměty nebo něco takového?
Mám rád hudbu a knížky, takže asi různých hudebních nosičů a knížek mám dost a stále to rozšiřuju. Doufám, že jednoho dne budu mít čas, abych si mohl všechno poslechnout a přečíst. Mám rád kvalitní reprodukci hudby. Víte, když jsem byl ještě na gymnáziu, účastnil jsem se činnosti Hi-Fi klubu a chodíval jsem na brigády, abych si mohl pořizovat nové komponenty audio aparatury. Takže to teď rozvíjím, i když je to teď na úplně jiné úrovni. No a jinak mám rád vesnici, venkov, přírodu. Plánuji tam i více být a něco třeba budovat, takže na koníčky moc času nemám, ale říkám si, že jednou to bude lepší.

A sportujete? Lyže, kolo nebo něco jiného?
Syn mi teď zrovna koupil perfektní kolo, tak doufám, že ho budu více využívat. Hlavně lyže a kolo mě baví. A vůbec turistika. Pamatuji si, jak jsme zorganizovali maturitní stovku na Gymnáziu v Poličce a nakonec jsme došli jen čtyři ze všech účastníků. Rád odpočívám při fyzické námaze. Celé mládí jsem fyzicky pracoval třeba i 14 hodin denně na brigádách a z toho těžím i teď, např. v den svých 60. narozenin jsem stál na vrcholu Kilimandžára.

Dál se tak nějak veřejně na fakultě ví, že jak Vaše firma, tak Vy sponzorujete Cenu děkana, kterou se oceňují nejlepší diplomové práce, a to poměrně značnou částkou. Co Vás k tomu vede?
Jak jsem říkal, mám možnosti, a chtěl jsem tak vlastně i trošičku poděkovat fakultě, protože tam mám mnoho svých spolužáků, kteří dneska zastávají důležité funkce, a vlastně jsem chtěl i trošku nadchnout studenty, že i s tímto speciálním oborem mohou vydělat peníze a dělat zároveň zajímavé věci po celý život. Pro nás to byl kdysi problém dostat se někam do zahraničí na stáž. Chtěl bych takto pomoct nejlepším studentům navázat mezinárodní kontakty a přispět tak k jejich dalšímu rozvoji. Musím říct, že celkově mám ze všech studentů jaderné fakulty, jak jsem se s nimi různě setkal v životě, velice pozitivní dojem, protože pokud už člověk FJFI absolvuje a najde v sobě to správné nadšení, tak je z něj vlastně vždy úspěšný člověk. Musím říct, že jsem v životě poznal, že jaderná fakulta si stále udržuje svou prestiž. A kdybych byl mladý, asi bych se rozhodoval zase stejně a šel bych na jadernou fakultu.

Co si myslíte o vývoji jaderné fakulty? Stále se tam svým způsobem pohybujete, tak jestli se podle Vás posunula někam k lepšímu, či k horšímu.
Myslím si, že se snaží udržet si určitý standard v základních oblastech matematiky a fyziky, v čemž je unikátní, a je třeba v tom pokračovat dál. Já jsem si vždycky říkal, proč se jaderná fakulta nezaměřuje více třeba na praxi v jaderných elektrárnách. Ale teď je situace, že se nová jaderná elektrárna bude stavět pravděpodobně až za mnoho let. Celkově je otázkou, jak se jaderný průmysl bude dále vyvíjet. Myslím si, že taková jaderná elektrárna je úžasnou kombinací všech znalostí z jaderné fakulty, kde se uplatní absolventi ze všech oborů – reaktory, palivo, dozimetrie, chemie. Takže by si, myslím, fakulta zasloužila nějakou katedru jaderné energetiky nebo něco takového. V jednu chvíli jsem měl takový pocit, že tímto směrem by se mohla fakulta trošku posunout, ale závisí to na dalším rozvoji jaderné energetiky u nás a ve světě.

A co si myslíte o jaderné energetice? Jste zastáncem? A naopak, co si myslíte o věcech typu solární panely, větrníky v německém moři a podobně?
Řekl bych, že je veliká škoda ustupovat od v mých očích zvládnuté technologie. Jaderná energetika je technologie, která stála mnoho úsilí a peněz, takže mi připadá nesmyslné od toho ustupovat. Určitě bych nesouhlasil s tím, aby jaderné elektrárny nebyly vůbec. Ale budoucnost je jistě ve využití více zdrojů energie, v nějakém tom energetickém mixu. Byla by škoda, kdyby se nevyužilo rozsáhlých znalostí mnoha jaderných inženýrů, kteří jsou dnes v naší republice k dispozici. My patříme v tomto oboru ke špičce ve světě! Máme obrovské šance, ale o tom se nikde nemluví. V souvislosti s jadernou fakultou a se vzděláním by se o tom mělo mluvit. Tohle je náš vývozní artikl, ten by se měl podporovat, tam by se měly dávat dotace. Jenže dnes to není možné, protože jaderná energetika přešlapuje na místě. Takový z toho mám dojem. A co se týče jaderné energetiky, je otázkou, jakou cestou se půjde dál. Skoro z toho všeho mám takový dojem, že se atmosféra trošičku naklání k tomu nedělat tak velké reaktory. Mluví se o malých jaderných reaktorech, takže možná to je cesta do budoucnosti, nevím. Každopádně asi nejsem zastáncem těžby nebo rozvoje tepelných elektráren. To uhlí nám nikdo nevezme, k tomu se můžeme vrátit vždycky. A ještě je tu životní prostředí, které si provozem tepelných elektráren stále zhoršujeme. Je otázkou, jak se podaří zvládnout alternativní zdroje energie, třeba větrné a solární elektrárny, jak se podaří vyrobenou energii ukládat a jak se podaří překonávat různé výkyvy počasí. Ale asi to je trend, který ať to stojí, co to stojí, lidská společnost chce dále rozvíjet a vidí v tom budoucnost. Ale jaderná energetika, si myslím, by tam stále měla v nějakém tom rozsahu být.

A závěrem, chtěl byste něco vzkázat studentům Jaderky?
Řekl bych, že když už se člověk rozhodne pro jadernou fakultu, tak musí chtít svoje znalosti uplatnit. Absolutně si nedokážu představit, že bych vystudoval tak náročnou fakultu a pak šel pracovat někam do banky nebo někam mimo obor. Takže já bych jim poradil, aby u toho oboru vytrvali a aby své znalosti plně uplatnili. Jsou to unikátní znalosti, které jim umožní dosáhnout úspěchu v životě.

Dobře. Mnohokrát Vám děkuji za rozhovor.
Robin Stržínek


Napsat komentář

XHTML: You can use these tags: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>