Perličky ze Strahovské futsalové ligy

Trclclclclc – MVPs 1:2

Po tom, čo si na-MAX{b, p}-itý káder Céčka dokázal aj bez niekoľkých opôr presvedčivo poradiť s FootSide 8:3 (Mazi: „Skrátka nebyli naše váhová kategorie.“) prišiel znova utorok, deň D, a zápas s prívlastkom rozhodujúci. O 19:00 sa mala rozpútať najväčšia futbalová bitka, akú si Strahov pamätá. Davy fanúšikov už od skorých ranných hodín (so zlatistými pollitrákmi v rukách) vyčkávali pred bránami štadióna, aby podporili svojich hrdinov pri vstupe na posvätnú trávu, klubové vlajky viali vysoko nad poletujúcimi polystyrénmi, skandované mená hviezd domáceho tímu sa rozliehali šírym priestorom. Aha, tak nie, to bol majáles.

Každopádne, v utorok o 7. hralo Céčko. Tradične na 6-ke, tradične pred zrakmi skupinky verných skalných, ale netradične play-off. Ba dokonca priamy súboj o postup do semifinále play-off (vlastne, ako sa neskôr ukázalo, nie až tak priamy, ale zatiaľ udržujme hladinu napätia). Ešte stále bez doliečujúceho sa Šemberáčka, na východnom fronte bojujúceho legionára Jendu, nezvestného Jirku (na jeho hlavu je vypísaná štedrá odmena) a flákača Benyho, no s o to väčším odhodlaním, nastúpila dvoma predchádzajúcimi víťazstvami (tentoraz LEN víťazstvami) povzbudená družina okolo náčelníka Mateja na zápas o všetko. Teda, aspoň sme si to mysleli. Po opatrnom úvode sa šťastným gólom ujali vedenia MVPs. V nervóznom zvyšku 1. polčasu bol potom ústrednou postavou rozhodca, u ktorého starostlivé oko diváka istotne badalo nápadné symptómy hepatitídy (súperi hrali v žltom, pozn. red.) typu D (lat. debil), a tak na futbal už príliš nedošlo. Hneď v úvode 2. časti hry sa však aj nám podarilo dopraviť loptu do siete, to keď na obrat zavelil sám náčelník Červený šíp. Zvýšená entropia však výsledkovej listine dlho nevydržala, na svoju stranu si ju priklonili opäť MVPs. Napriek úpornej snahe sa už ďalšie vyrovnanie nekonalo a tak sme ostali odkázaní na tabuľkovú matematiku. Tu sa v nás zobudili jaderňáci, a kým sa naši súperi radovali z dôležitého víťazstva, my už sme vedeli, koľko musia FootSide naložiť Svedkom Lihovovym, aby sme postupovali my. Osud nám bol tentokrát naklonený a tak sme sa na druhý deň dočkali radostnej zvesti, že po pričítaní integračných (tzv. bulharských) konštánt sme sa stali víťazmi skupiny a postupujúcimi do semifinálovej fázy play-off o historický postup do 6. ligy.

Na záver kvíz pre pozorného čitateľa: Na priestore strahovských hospod správne doplňte: „Kto sa smeje naposledy…“

1. … ten má dlhé vedenie.“

2. … ten ešte nepil s Oskarom.“

3. … ten postúpil do semifinále play-off.“

4. … Beny.“

Svědkové Lihovovi – Trclclclclc 3:5

Samotný zápas byl z naší strany otřesný. Hráli jsme to jak Famfrpál, akorát jsme měli rozbitý košťata. Naštěstí Mazi našel zlatonku, která měla podobu 2 haluzních gólů. Ale naší největší klikou bylo, že soupeř hrál úplnou tragédii.

A protože report je takovej chudej, tak k tomu přidám krátký zamyšlení o rozhodčích a pravidlech.
Během zápasů v play-off skupině se nám mnohokrát stalo, že nám rozhodčí pískali věci, které nám v základní skupině nikdo nikdy nepískal. Proto jsem si dnes letmo přečetl pravidla a musel jsem se podivit, jak rozdílně jsou vykládána. Naším nejčastějším proviněním je „čistý“ tělo. Prostě souboj o míč s použitím těla. Podle pravidel je to faul pokud hráč „vráží do soupeře nebezpečným způsobem, aniž se soupeř brání, nebo prudce vráží do soupeře ramenem“. Čili je to prostě na nastavení metru rozhodčího. Z toho pro nás vyplývá jedině to, že budeme prasit pořád stejně, jenom budeme doufat, že se nám to nepískne.

Pobavil jsme se u bodu, že nepřímý kop se nařizuje pokud hráč „projevuje slovem nebo náznakem nesouhlas s rozhodnutím rozhodčího“, a nebo „proviní se nesportovním chováním (např. se snaží soupeře zmást výkřikem přihraj, pusť apod. a používá na hřišti sprostých slov, ať už k sobě či jiným osobám“. Když si vzpomenu na svoji klasickou hlášku, když něco zkazím, nebo nesouhlas s rozhodčím „Taková nespravedlnost“, Jurajovo: „Vieš to kulaté je lopta, nie je súperova noha“, Michalovo: „Toto nie sú šachy“,(pozn. red.: cenzurováno, kompletní verzi najdete na st.fjfi.cvut.cz). Proto bychom si asi neměli tolik stěžovat a být rádi, že nám toho tolik nepískli.

P.S.: Pokud jsem se správně podíval, tak by se dalo říct, že céčko je nejúspěšnější ze všech tralaláckých týmů, protože jsme jako jediní postoupili do semifinále. Když vynecháme fakt, že i holky hrajou vyšší ligu než my.

Z pera florbalového…

Tralalalala – FEL 3:8

Ve čtvrtek 9. dubna se florbalový tým sešel na Julisce s vidinou krásného a vítězného derby s týmem FEL A, kde stejně jako ve FEL B má své místo Mazi. Tato kontroverzní postava univerzitní florbalové ligy přilákala nejen výrazné množství hráčů dnes už staré gardy, ale i nezvykle početnou fanouškovskou základnu v čele s Krtečkem a jeho průvodcem Oskarem. V týmu za Tralalalala nastoupili v bráně Lukáš „zase vytahuju míček z brány“, Marek, v obraně „zase jsme je nepohlídali“, byli Martin Beneš, Jiří Kůrka a Vašek Kouba. S lítostí na naší straně nenastoupil náš bývalý Velký Kapitán Péťa Vágner. V útoku „zase jsme nedali góla“ byli Tomáš Hambálek, Michal Sákmár, Petr Bohuslav a Martin Cuhra. Na centrech „nevím kde mám být“, operovali Jakub Vít a Péťa Vondráček. Na soupeřově straně měli na střídání jen dva lidi, tedy nic nenormálního.

Po úvodním hvizdu jsem plni síly a odhodlání dostali studenou sprchu, kdy hned první střela zápasu prošla nad nohou brankáře až do brány. Střela obránce od mantinelu byla prvním a jediným kanadským bodem, který onen obránce za celý zápas získal. Bohužel to byl gól, který jim psychicky velmi pomohl do dalšího průběhu zápasu, a ještě víc bohužel byl tím střelcem Mazi. Netrvalo dlouho a dostali jsme další gól. Pak jsme se trochu srovnali a hráli jsme vyrovnaný florbal se světlými momenty, kdy jsme ale neskórovali. Ke konci třetiny ale došlo k záhadné deaktivaci celého našeho týmu a během dvou minut jsme dostali 5 gólů. Naštěstí následovala přestávka a od druhé třetiny se datuje naše zmrtvýchvstání. V polovině druhé třetiny jsme dali první gól, kdy skóroval stejným způsobem jako Mazi Cuhra. Ke konci druhé třetiny se opět projevil „syndrom Sákmár“ u Hamboše, který opět, aniž by chtěl tomuto ukrajinci pomáhat ve skórování, mu opět připravil gólovou šanci a Sákmár skóroval, byť být to nahrávka od někoho jiného, tak to zabije. Ve třetí třetině jsme opět snížili, kdy Hamboš v rohu přehodil čistě tělem protihráče přes mantinel a následně vyslaná nahrávka před bránu našla čepel Kuby Víta a ten skóroval. Bohužel jsme pak dostali za chvíli gól, ve kterém měla asistenci pěkná brankářka feláků, již si bohužel nikdo nedovolil seknout přes prsty.

Zápas nakonec skončil se skóre 3:8, ale nebýt mrtvých tří minut v první třetině, mohli jsme zahrát vyrovnanější zápas. Děkujeme fanouškům za fandění a přetrpění první třetiny.

zdroj: st.fjfi.cvut.cz


Napsat komentář

XHTML: You can use these tags: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>