Naše fakulta slaví letos krásné kulaté výročí – je jí již 60 let. K této příležitosti jsme oslovili pana profesora Krause, úspěšného novináře a autora mnoha populárně-naučných knih, aby nám ve čtyřdílném seriálu osvětlil historický vývoj jaderné vědy, který vedl postupně ke vzniku naší fakulty.

let

Dějiny fakulty začínají na jaře 1955, kdy Ministerstvo školství a kultury ustavilo Komisi pro vypracování koncepce přípravy odborníků v jaderné fyzice, v jaderné chemii a jaderném inženýrství. Výsledkem několikatýdenního jednání byl návrh na vládní usnesení o zřízení samostatné fakulty pro výchovu kádrů v jaderných oborech v rámci Univerzity Karlovy. Fakulta měla zajišťovat školení pracovníků v normálním studiu i formou postgraduálních kurzů. Dne 25. srpna 1955 vyšlo příslušné vládní nařízení a už 6. září 1955 byla v Karolinu na nové Fakultě technické a jaderné fyziky slavnostně zahájena výuka.

•„Vláda republiky Československé nařizuje podle §3 zákona č. 58/1950 Sb., o vysokých školách:
• §1Na Karlově universitě v Praze se zřizuje fakulta technické a jaderné fysiky.
• §2Toto nařízení nabývá účinnosti dnem 1. září 1955; provede je ministr školství
v dohodě se zúčastněnými členy vlády.“ (Vládní nařízení č. 41/1955 Sb. ze dne 25. 8. 1955)

Zpočátku tvořily fakultu tři tzv. směrové katedry – katedra jaderné fyziky (vedoucí prof. Václav Petržílka), jaderné chemie (prof. František Běhounek) a jaderného inženýrství (prof. Bohumil Kvasil), avšak od místností, nábytku, přístrojů až po učitele bylo doslova vše vypůjčené od sesterské Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy. S výukou pomáhali i někteří učitelé z ČVUT, z Vysoké školy chemicko-technologické a z plzeňské Vysoké školy strojní a elektrotechnické. Přes prvopočáteční obtíže se počínaje zářím 1955 rozběhla nejen výuka v prvním semestru pravidelného studia ve třech jaderných oborech, ale internátní formou byl v hořínském zámku u Mělníka zahájen i postgraduální kurs jaderné techniky. Nepříznivá prostorová situace se výrazně zlepšila, když v létě 1956 mohli učitelé i studenti z provizoria v objektu na Ovocném trhu odejít do budovy v Břehové ulici č. 7.
Už za několik let po založení fakulty se ukázalo, že jaderná technika vyžaduje úzké propojení matematiky, fyziky a chemie s technickou praxí, a také vyšší úroveň inženýrské práce ve strojních, elektrotechnických a stavebních oborech. Jako fakulta fyzikálně inženýrského charakteru byla proto v srpnu 1959 převedena z Karlovy univerzity na nejstarší evropskou civilní polytechniku – České vysoké učení technické [POZNÁMKA].

Svůj počátek má naše škola v roce 1705, kdy fortifikační odborník Christian Josef Willenberg (1655–1731) požádal císaře Leopolda I. (1640–1708), aby směl „šest osob stavu panského, čtyři rytířského a dva městského vyučovati v umění inženýrském“. Ještě dříve, než byl Willenberg k vyučování schválen, musel prokázat odbornou způsobilost. Vídeňská dvorská válečná rada proto sestavila zvláštní komisi a ta ho přezkoušela z aritmetiky, geometrie, trigonometrie a francouzských i německých způsobů opevňování. Examinátoři byli spokojeni, válečná rada jejich stanovisko vzala na vědomí a 15. prosince 1706 Willenbergovi udělila titul císařského inženýra.
Rok potom, 18. ledna 1707, poslal Leopoldův nástupce císař Josef I. (1678–1711) českým sněmovním komisařům reskript, ve kterém s Willenbergovým návrhem souhlasí a poroučí jej projednat. Protože čeští stavové nereagovali, poslal Willenberg v říjnu 1716 svou žádost znovu, tentokrát nejen císaři Karlu VI. (1685–1740), ale i českým stavům. A ti už následující měsíc, 9. listopadu 1717, vydali dekret, kterým zřizovali inženýrskou profesuru a jmenovali Willenberga jejím prvním profesorem. Bylo to půldruhého měsíce před tím, než také ve Vídni dospěly přípravy tak daleko, že císař Karel VI. mohl svým dekretem z 24. prosince založit v tomto rezidenčním městě C. k. inženýrskou akademii. Na obou místech měla výuka začít současně začátkem roku 1718. V Praze zahájil Willenberg přednášky 7. ledna, a to kromě fortifikačního umění také v civilních oborech jako zeměměřičství, kreslení map, odvodňovací práce, konstrukce mechanismů na zvedání těžkých břemen apod.

•„Vláda republiky Československé nařizuje podle §3 zákona č. 58/1950 Sb., o vysokých školách, a podle §16 odst. 4 zákona č. 31/1953 Sb., o školské soustavě a vzdělávání učitelů (školského zákona):
• §1Na České vysoké učení technické v Praze se převádí z University Karlovy v Praze fakulta technické a jaderné fyziky.
• §2 Toto nařízení nabývá účinnosti ode dne 1. září 1959; provede je ministr školství v dohodě se zúčastněnými členy vlády.“ (Vládní nařízení č. 58/1959 Sb. ze dne 12. 8. 1959)

V létě 1960 převzalo diplomy prvních 63 inženýrů jaderné fyziky, jaderné techniky a jaderné chemie. Podle toho, jak se výuka přizpůsobovala vývoji vědy a techniky i společenské potřebě, promovali postupně posluchači zaměření fyzikální elektronika, fyzika pevných látek, teorie a technika jaderných reaktorů, termomechanika, dozimetrie a aplikace ionizujícího záření, stavba a vlastnosti materiálů, inženýrství pevných látek, matematické inženýrství, jaderně chemické inženýrství, radiační ochrana a životní prostředí, laserová technika a optoelektronika, matematické modelování a další.

•„Vláda Československé socialistické republiky nařizuje podle §32 odst. 2 zákona č.
19/1966 Sb., o vysokých školách:
• §2Název fakulty technické a jaderné fyziky Českého vysokého učení technického v Praze se mění na fakulta jaderná a fyzikálně inženýrská.
• §4Toto vládní nařízení nabývá účinnosti dnem vyhlášení.“ (Vládní nařízení č. 116/1968 Sb. ze dne 18. 7. 1968)

Od roku 2003/2004 bylo tradiční pětileté inženýrské studium v souladu s evropským trendem harmonizace vysokoškolských systémů strukturováno do dvou stupňů studijního programu – bakalářského a magisterského. První je ukončen titulem bakalář (Bc.), absolventi druhého se stávají inženýry (Ing.). Na magisterský stupeň navazuje doktorské studium ukončené titulem doktor (Ph.D.).

V šedesátém roce od svého založení nabízela fakulta studium 16 oborů. Pro bakalářský program obory matematické inženýrství, matematická informatika, informatická fyzika, aplikace softwarového inženýrství, aplikovaná informatika, jaderné inženýrství, dozimetrie a aplikace ionizujícího záření, experimentální jaderná a částicová fyzika, radiologická technika, inženýrství pevných látek, diagnostika materiálů, fyzika a technika termojaderné fúze, fyzikální elektronika, laserová a přístrojová technika, fyzikální technika, jaderně chemické inženýrství.
Stejný počet oborů našli i uchazeči o inženýrský titul. Většina magisterských studijních programů navazuje na bakalářskou nabídku, přibývají však i nové: matematická fyzika, aplikované matematicko-stochastické metody, laserová technika a elektronika, optika a nanostruktury, jaderná chemie.
Výuku budoucích bakalářů, magistrů a doktorandů v současné době zajišťují pracovníci deseti kateder a řady ústavů Akademie věd ČR, a to jak v Praze, tak pro bakalářské studium v oboru aplikace softwarového inženýrství také na detašovaném pracovišti v Děčíně[POZNÁMKA].

Fakulta má katedru matematiky (vedoucí prof. Ing. Pavel Šťovíček, DrSc.), fyziky (prof. Ing. Goce Chadzitaskos, CSc.), jazyků (Mgr. Ivana Pavlíková), inženýrství pevných látek (doc. Ing. Ladislav Kalvoda, CSc.), fyzikální elektroniky (doc. Ing. Miroslav Čech, CSc.), materiálů (prof. Ing. Jiří Kunz, CSc.), jaderné chemie (prof. Ing. Jan John, CSc.), dozimetrie a aplikace ionizujícího záření (doc. Ing. Tomáš Trojek, Ph.D.),jaderných reaktorů (doc. Ing. Ľubomír Sklenka, Ph.D.), softwarového inženýrství (doc. Ing. Miroslav Virius, CSc.).

Kromě zřizování nových studijních oborů a zaměření reagujících na rozvoj vědy, technologií i měnící se požadavky praxe má fakulta ještě jeden cíl: být vzdělávací institucí s výrazným podílem vědecké činnosti, do níž jsou zapojováni studenti i doktorandi. Řešeny jsou jak teoretické otázky, tak projekty experimentálního charakteru orientované na hraniční problémy mezi vědou a jejími aplikacemi v technice, medicíně i dalších oborech. Katedry při tom využívají vlastní přístroje a zařízení, např. školní reaktor, urychlovač elektronů – mikrotron, řádkovací elektronový mikroskop, vysokovýkonový laserový systém, ale také unikátní vybavení domácích a více než padesáti zahraničních vysokých škol a výzkumných ústavů ze dvou desítek zemí celého světa, s nimiž má fakulta uzavřeny smlouvy o pedagogické a vědecké spolupráci.

Za první půlstoletí existence fakulty (od roku 1960 do června 2005) ukončilo studium 3214 posluchačů, z toho 432 studentek. V letech 2005-2014 k nim přibylo dalších 1929 (1555 mužů + 374 žen), celkový počet absolventů tedy na konci roku 2014 dosáhl 5143 (4337 + 806).
Podrobnější údaje o počtu absolventů během posledních 10 let jsou uvedeny v následujícím přehledu:

rok počet absolventů
2005 118 (95 mužů + 23 žen)
2006 158 (136 + 22)
2007 212 (172 + 40)
2008 212 (176 + 36)
2009 199 (154 + 45)
2010\ 225 (185 + 40)
2011 211 (166 + 45)
2012 185 (148 + 37)
2013 205 (164 + 41)
2014 204 (159 + 45)

V akademickém roce 2014-2015 studovalo na FJFI v Praze 1131 posluchačů v bakalářském studiu a 252 v navazujícím magisterském studiu, v Děčíně bylo zapsáno do bakalářského studia 43 posluchačů.
Vedle výchovy budoucích bakalářů a magistrů zajišťují katedry FJFI také doktorský studijní program aplikace přírodních věd, jehož cílem je prohloubení teoretických poznatků a získání schopnosti samostatné vědecké práce v oborech matematické inženýrství, fyzikální inženýrství (zaměření inženýrství pevných látek, stavba a vlastnosti materiálů, fyzikální elektronika, informatická fyzika a technika), jaderné inženýrství (jaderné reaktory a reaktorová fyzika a technika, dozimetrie a aplikace ionizujícího záření a experimentální jaderná fyzika), radiologická fyzika a jaderná chemie.

Před deseti lety (2004) na FJFI studovalo 249 doktorandů, z toho 191 v prezenční formě studia a 58 ve formě kombinované, koncem roku 2014 jich bylo zapsáno už 433 (310 ve formě prezenční, 123 v kombinované).

Děkani fakulty

1955-1957 prof. RNDr. Václav Petržílka, DrSc.
1957-1960 prof. Ing. Bohumil Kvasil, DrSc.
1960-1964 prof. Ing. Dr. Ladislav Haňka, DrSc.
1964-1967 doc. Ing. Michal Laš, CSc.
1967-1972 prof. Ing. Čestmír Šimáně, DrSc.
1972-1988 doc. Ing. Ivan Štoll, CSc.
1988-1990 prof. Ing. Bedřich Šesták, DrSc.
1990-1994 prof. Ing. Miloslav Havlíček, DrSc.
1994-2000 prof. Ing. Ladislav Musílek, CSc.
2000-2006 prof. Ing. Miloslav Havlíček, DrSc.
2006-2014 doc. Ing. Miroslav Čech, CSc.
2014-dosud prof. Ing. Igor Jex, DrSc.

Fakultní insignie

medaileFJFI

Vlastní insignie – řetěz důstojenství, přívěs a děkanské žezlo – získala FJFI teprve čtyřicet let po svém založení. Řetěz s přívěsem byl zhotoven v roce 1996, žezlo dokonce o pět let později. Insignie nesou znaky a symboly, které spolu s texty přibližují poslání a zaměření fakulty. Respektují tradiční princip trojí ušlechtilosti, a to jak s ohledem na materiál (stříbro a syntetické rubíny), tak výtvarnou symboliku a vlastní zpracování. Autorem děkanského řetězu i žezla je akademický sochař a medailér Zdeněk Kolářský, návrh realizovala ve své zlatnické dílně Anna Zabloudilová. Kromě nápisu Fakulta jaderná a fyzikálně inženýrská je na přívěsu i žezle text Docto homini et erudito vivere est cogitare (Pro učeného a vzdělaného člověka žít znamená přemýšlet) z Ciceronových Lukulských rozhovorů, na žezle kromě toho ještě slova Felix qui potuit rerum cognoscere causas (Šťasten, kdo mohl poznat příčiny přírodních jevů) z Vergiliovy básně Georgica.

Prof. RNDr. Ivo Kraus, DrSc., FEng., dr.h.c.


Napsat komentář

XHTML: You can use these tags: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>